Když se Monika Brýdová do něčeho pustí, pak jedině s plným nasazením. Kdysi se rozhodla, že v životě bude dělat jen to, co ji baví. A zatím se jí to daří. V sobotu v podvečer bude na televizní obrazovce představovat techniku decopatch. Tedy způsob, jak pomocí papíru vyzdobit třeba starou židli.
"V pořadu Rady ptáka Loskutáka jsem začala ukazovat různé druhy kreativní tvorby už v roce 2002," vzpomíná na své začátky a na stole v restauraci razantně rozkládá hromádku přinesených knih o tvůrčích technikách, které sama napsala. Celkem jich je dvanáct.
"Hravé ruce jsem měla už v dětství a oplakala jsem nespravedlnost, že na střední uměleckou školu do Prahy, kterou jsem si vysnila, brali tenkrát ze severních Čech jen jednoho žáka. Já neměla to správné politické zázemí," konstatuje bez smutku v hlase, protože si tehdejší sny později stejně splnila.
Vystudovala ekonomiku zahraničního obchodu v Jablonci nad Nisou a nastoupila jako referentka do Spolku pro chemickou a hutní výrobu. S manželem žili v Ústí nad Labem a tady rozhodně nechtěla vychovávat své děti. Usoudila, že nejčistší prostředí je na jihu Čech. Těsně před listopadem 1989 sehnali byt i práci v Českých Budějovicích.
Inspirovala jí cesta do Spojených států
Později si tady otevřela na sídlišti i obchod s dětskými věcmi, ale tenhle podnikatelský záměr ji neuspokojoval tak, jak si představovala. Zásadním impulsem pro změnu byla návštěva přítelkyně ve Spojených státech v roce 1998. Ta studovala etnologii a Monika Brýdová jí přivezla pro přednášku o tradicích vlastnoručně vyrobené kraslice.
"Vzbudily velký zájem a její známí se ptali, proč se tím neživím. Oponovala jsem, že přece na to nemám žádné školy," říká. Pak začala v americké televizi sledovat pořady Marthy Stewart, která předváděla svoji kreativní tvorbu a inspirovala ostatní. Mladá Češka si uvědomila, že tohle je cesta, kterou se chce vydat.
Po návratu vrátila pronajímané prostory, prodala i druhý obchod, který si pořídila, a uspořádala první kurs pro ženy. Zájem ji velmi mile překvapil. První roky učila nejrůznější techniky, v posledních letech ji ale uhranula polymerová hmota, ze které lze vyrábět šperky a různé jiné věci a nyní učí zejména tvorbu s touto kouzelnou hmotou.
"Zjistila jsem, že my ženy potřebujeme být pospolu a něco vytvářet. Kdysi se třeba dralo peří a u toho se povídalo, my se učíme vyrábět šperky nebo nejrůznější doplňky. Baví mě, že vlastně spojuji ženy různých profesí, které by se možná v životě vůbec nepotkaly," libuje si Monika Brýdová.
Tvrdí, že chlapi chodí na pivo nebo do posilovny, ženy si aktivně od starostí odpočinou právě při těchto společných setkáních. Navíc dvakrát ročně organizuje v Dubči u Prahy Výstavu Kreativity s tvůrčími workshopy, na kterou jezdí spoustu zájemců.
Společně s přítelkyní Ivou Megovou také pořádají v létě týdenní kursy v Sebuzíně, kde se nejen tvoří, ale také hodně povídá. "Ona vede ženské kruhy, při nichž pomáhá posilovat sebevědomí a já s nimi vyrábím hezké věcičky," poznamenává. Tvrdí, že jedna z věcí, které ji baví, je předávat dál pozitivní energii, kterou přímo srší.
Pozitivní energii jí nesebrala ani nemoc
Neztratila ji ani ve chvíli, kdy si od primáře budějovické gynekologie před dvěma lety vyslechla, že její údajné cysty v břiše jsou vlastně zhoubné nádory.
"Začalo to nejprve úporným kašlem, který neměl žádnou zjevnou příčinu. Skončilo velkou jizvou na břiše, chemoterapiemi, po nichž mi vypadaly vlasy a poznáním, že musím své životní tempo alespoň maličko přibrzdit," konstatuje Monika Brýdová.
I když jí v televizi nabízeli, že si může dát pauzu, nepřijala to. Vzala ale nemoc jako výzvu, s níž je třeba se poprat. Už dva týdny po operaci vyrazila na kurs výroby šperků, který vedla. Pořídila si dvě paruky, našila barevné turbany, ale nebála se klidně vyrazit i s holou hlavou. Nikdy se ovšem nezapomněla dozdobit svými náušnicemi a dalšími šperky.
"Mám takovou úchylku, že jakmile si pořizuji nějaké oblečení, automaticky k němu vyrábím sladěné doplňky. Krabice se šperky u nás doma zabírají hodně prostoru, ale já nehodlám rezignovat. Teď mě povzbudilo, že si mé nové náušnicové kolekce, které říkám tulipánová, všimli i v prestižním internetovém magazínu Polymer Clay Daily," naznačuje s tím, že ji to těší.
Přiznává, že snila o řadě věcí a činností, které jednou bude dělat, a všechno se jí postupně plní. "Inspirovala mě kniha Pierre Frackha Jak si správně přát a jsem přesvědčena, že když to člověk umí, tak mu ten vesmírný e-shop vše dodá. Někdy ovšem až po delší době," směje se Monika Brýdová.
Kdysi chtěla být spisovatelkou románů a vydávat knížky v Albatrosu. Dnes jich má svém kontě 15, z toho tři jako spoluautorka, pojednávají ovšem o kreativní tvorbě. A před čtyřmi roky její původní nakladatelství přešlo právě pod Albatros.
