Už jeho návrh získal v roce 1937 na architektonické výstavě v Paříži Zlatou medaili a byl nazván Krásným mostem Evropy. Dalšího ocenění se dočkal o dva roky později na výstavě v belgickém Lutychu.
Podolský most byl na Písecku vybudován v letech 1939 až 1943. Ve výšce 55 až 65 metrů nad hladinou orlické nádrže spojuje břehy Vltavy. Aby mohli lidé i nadále obdivovat Bránu do nebe, jak se mu také přezdívá, potřebuje opravu. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) už ji chystá.
„Už jsme udělali předběžný průzkum, teď objednáme diagnostický průzkum mostu. Ten bude poměrně podrobný. Ideální by bylo, kdyby ho mohla dělat třeba ČVUT. Bohužel je to ale v režimu zakázky, takže ho musíme poptat. Myslím, že bychom měli mít výsledky k dispozici na jaře příštího roku. Následně bychom pak mohli zadat projektovou dokumentaci tak, aby do roku 2020 mohla začít samotná rekonstrukce,“ popsala ředitelka českobudějovické správy Ředitelství silnic a dálnic Vladimíra Hrušková.
Právě diagnostický průzkum ukáže problémy mostu, které je třeba odstranit. Jeden je zřejmý už teď. „Na mostě je pověšený plynovod a další potrubí. Byly povoleny a namontovány v 50. a 60. letech, dnes je to zásadní chyba, nesmí tam být. Neměly by být ani na normálním mostě, natož na takto velkém, vysokém a dlouhém,“ vysvětlila Hrušková, která očekává, že právě jednání o potrubích budou nejdelší, protože nepatří ŘSD.
„Bude se muset udělat zřejmě samostatná lávka, protože římsy, na kterých dnes visí, to nejsou schopné do budoucna přenášet. Aby ale stát platil za soukromou společnost výstavbu nového mostku, si neumím představit. Bude to největší oříšek z celé rekonstrukce,“ naznačila Hrušková.
Po dobu oprav bude muset být nejspíš Podolský most uzavřený pro dopravu. „Je velmi úzký, rekonstrukce bez jeho uzavírky by byla asi těžko možná. Snaha všech bude zkrátit ji na minimum, objízdné trasy jsou od sebe poměrně vzdálené,“ řekla Hrušková.
Rozšiřovat ho nebudou
Rozšíření silnice na mostě se ale řidiči nejspíš nedočkají. „V záměru projektu asi jeho rozšíření bude. Most je památkově chráněný. Další dlouhá jednání nás tak zřejmě čekají i s památkáři, kteří se k němu budou vyjadřovat. Zatím rozšíření nikde nepovolili. Chtějí původní barvu, materiály, jsou v tomto velice striktní. Na Žďákovském mostě jsme se museli vrátit i k původnímu atypickému zábradlí, byť trochu nešťastnému,“ podotkla Hrušková.
Stejně jako nedávné uzavření Žďákovského mostu kvůli stavebním pracím, zkomplikují objízdné trasy život lidí v okolí Podolského mostu. „Většina obyvatel naší obce dojíždí do práce do Písku, hlavně do průmyslové zóny, a přibližně polovina dětí navštěvuje mateřskou a základní školu v Zahoří na druhém břehu řeky,“ konstatoval starosta obce Podolí I Vladislav Michal.
Dobře si pamatuje dobu před 22 lety, kdy se kvůli opravám most také zcela uzavřel. „Autobus lidi vyložil tehdy na jednom konci, oni museli pěšky přes staveniště na druhý břeh. Bylo to velice nepříjemné, zvláště pro děti,“ zavzpomínal Michal.
Na objízdných trasách lidé najedou auty desítky kilometrů navíc. „V objížďkách jsou dvě varianty. Další nejbližší most je na jih v Týně nad Vltavou nebo na sever ve Zvíkovském Podhradí, což jsou pro denní provoz opravdu vzdálené lokality. Nejbližší vlaková zastávka je ve tři kilometry vzdálených Jetěticích a nádraží je v Červené nad Vltavou, což jsou čtyři kilometry. Vlaky ale asi nejezdí v takových intervalech jako autobusy a děti chodící do školy se k vlaku zase nemají jak dopravit, pokud je rodiče nemohou každý den vozit tam i zpět,“ shrnul situaci starosta Michal.
O něco lépe jsou na tom obyvatelé Temešváru na druhé straně mostu, blíže k Písku. Jenže ne všichni, někteří totiž jezdí v opačném směru za prací do Milevska. „Budou muset objíždět most přes Kučeř. Najedou si tak kolem dvaceti kilometrů,“ spočítal starosta Temešváru Jaroslav Hanus.
Oba starostové se shodli v tom, že uzavírka bude mít pro lidi, kteří nedojíždí přes most, i své plus. Zmenší se provoz kolem jejich domů. „Přes Temešvár i Podolí vede hlavní tah na Tábor, denně nám tudy projede velké množství aut. Provoz je opravdu veliký, takže bychom si v tomto směru oddechli,“ řekl Jaroslav Hanus.
