"Je to šílené. Noclehárna otvírá večer v osm, přespím tady a ráno ji musím opustit. Sháním práci a bydlení, ale vůbec se nechytám," říká pětačtyřicetiletý muž. Za katrem už strávil dohromady 20 let za krádeže, podvody, ale také vydírání či ublížení na zdraví.
Kvůli stresu a špatnému stravování zažívá nyní komplikace s cukrovkou. "Měl bych jíst aspoň pětkrát denně, ale najím se až večer, když dostanu polívku. Měl bych brát léky a inzulin, ale nemám na ně peníze," stýská si Bochníček.
Neuspěl na radnici ani na úřadě práce. Na městském sociálním odboru mu odmítli dát příspěvek kvůli tomu, že ve vězení pracoval. Má se o něj přihlásit až na konci měsíce. Půl dne strávil v pondělí na pracovním úřadě, než se vůbec dostal na řadu kvůli zaregistrování do seznamu uchazečů o zaměstnání.
Podle ředitelky jindřichohradeckého úřadu práce Stanislavy Zemanové tu mají od začátku roku napilno. "První tři dny v lednu k nám přišlo 280 nových uchazečů. Na konci roku propouštěly hlavně lesnické a stavební firmy," srovnává Zemanová.
Tito nezaměstnaní ještě zvýší konkurenci ve shánění práce v Jindřichově Hradci, kde podle poslední statistiky evidovali na každé volné místo 39 zájemců.
Nejlepší dar pro propuštěného? Zaměstnání
Na českobudějovickou diecézní charitu se obrátilo o pomoc víc amnestovaných, kteří nemají z vězení kam jít. Všem se snaží pomoci.
Roman Bochníček zamířil z českobudějovické věznice rovnou do diecézní charity, kde se setkal s ředitelkou Michaelou Čermákovou.
Roman Bochníček tam přišel z českobudějovické věznice jako první. Jako první také nejásal jako ostatní nad nabytou svobodou, ale upozornil na to, že pro bezprizorní propuštěné je nečekaně nabytá svoboda v zimě danajský dar (čtěte zde).
"Do vězení se mi zpátky nechce, snažím se to venku ustát, ale je to hrozně těžké. Chci pracovat. Nemusím zůstat v Hradci, je mi jedno, kde a co to bude, ale potřebuju sehnat práci s trochu slušným bydlením," přeje si Bochníček.
Ředitelce budějovické diecézní charity Michaele Čermákové se ozvalo pět lidí, kteří mu chtěli koupit motorovou pilu, další mu chtějí dávat peníze.
"V současné době je rozumnější koupit mu jídlo nebo zaplatit ubytování. Nejlepším darem by pro něj bylo dostat práci s bydlením, zpočátku v nějaké dobře fungující komunitě," přemítá Čermáková.
Vyučený kuchař se může uplatnit při vaření, ve vězení se naučil šít na stroji. Kdyby si mohl vybírat, nejraději by pracoval v lese. "Mám rád přírodu, cítím se tam svobodný," přiznává.
