„Byl zamotaný v síti, která bránila koním v přístupu na další část louky. Nejprve jsem si myslel, že je mrtvý, ale po chvíli na mě otočil hlavu a zaklapal zobákem. Síť jsem rozstříhnul, vzal si rukavice a snažil se ptáka v bundě přenést k domu. Sekl po mě drápem a poranil mi prst. Musel jsem vzít další rukavice, než se podařilo ho zachránit,“ popsal Patrik Urban, který v Mladíkově chová koně a jezdí rodeo, postup při záchraně ptáka. Toho později sám v bedně převezl do Klášterce.
„Je to velmi neobvyklé, když někdo zraněné zvíře vůbec přiveze sám. Natož pak výra a takhle velikého,“ pochválil nálezce vedoucí stanice v Klášterci Petr Juha.
I když byla síť pod proudem, neutrpěl pták žádná poranění. „Byl pouze vyčerpaný, potlučený a hodně zašpiněný. Nikde ale nebylo vidět žádné větší zranění, které by si vynutilo další zásah. Proto jsme ho jen zbavili parazitů a snažili se, aby se zotavil,“ vysvětlila ošetřovatelka Kristýna Falková.
Na první pohled prý bylo jasné, že pták, který patří mezi největší naše sovy, byl zvyklý lovit, a se zotavováním tak neměl problémy. „Potravu přijímal hned od druhého dne na stanici, krmili jsme ho hlavně kuřaty,“ přiblížila Falková.
Juha prý tak velkého výra viděl jen párkrát, exemplář z Mladíkova je možná o polovinu větší než další, které v Klášterci ošetřovali. Odhadem váží pět až šest kilogramů a nedělá mu problém ulovit i lišku. "Zdá se, že je to zvíře v nejlepší kondici a v produktivním věku. Pohlaví se dá těžko určit, ale samice prý bývají větší než samci," upozornil Juha.
Přestože je výr mohutný, se sítí, která ho uvěznila, si neporadil. Bez pomoci člověka by nepřežil. „Jeden příbuzný je myslivec a dokonce nám se smíchem říkal, proč jste mu pomáhali, když je to škodná? Ale nám ho bylo líto. A jsem rád, že se povedlo dát ho takhle do pořádku,“ řekl Urban při opětovném vypouštění do přírody.
Juha poznamenal, že setkání výra s rančerem se zřejmě opakovat nebude. Výr je totiž učenlivý a při dalším setkání s podobnou nástrahou si dá asi pozor.
V minulosti myslivci výry využívali při lovu na takzvanou výrovku. Při ní umisťovali výra na otevřené prostranství na berličku, kde měl lákat dravé ptáky. „Jako nočního predátora ho denní ptáci nesnášejí a na výrovce na něj útočily i sýkorky. Cíleně se tato metoda používala k odstřelu vran. Dnes už je ale zakázaná a výr je přísně chráněný,“ konstatoval Juha.