Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bezdomovci žijící na parovodech pomoc od charity nepotřebují

  12:26aktualizováno  12:26
Řídit práci jen z kanceláře ji nebaví. Má ráda přehled o svých pracovnících, dobrovolnících i klientech přímo v terénu. Proto můžete s koledníky Tříkrálové sbírky v ulicích potkat také Michaelu Čermákovou.

Michaela Čermáková stojí dvacet let v čele nejmenší diecézní charity v republice. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Ředitelka budějovické diecézní charity bude letos chodit se skupinou školáků v rouchách biblických králů Kašpara, Melichara a Baltazara v českobudějovických ulicích Plavská, Pekárenská, Jírovcova a také v okolí nemocnice.

"A také chci stihnout projít několik ulic v Jindřichově Hradci, kde jsem ještě ředitelkou farní charity. S koledníky budu chodit jako dobrovolník po práci. Myslím si, že ředitel by měl být v kontaktu s terénem, a to nejen s lidmi, kterým pomáháme, ale i s těmi, kteří pomáhají svou štědrostí či dobrovolnictvím zajišťovat naše aktivity," říká Čermáková.

Energická tmavovlasá žena si letos připomene už dvacet let svého působení v čele nejmenší diecézní charity v republice. Ačkoli funguje na území celých jižních Čech a ještě v části krajů Vysočina, Plzeňského a Středočeského, jde o oblast s pouhými 800 tisíci obyvateli. Ale také o velmi rozlehlé, a přitom řídce osídlené území s povahově uzavřenými lidmi, kterým se často těžko nabízí pomoc.

"Dnes mi volali tři opuštění lidé, kteří si potřebovali popovídat"

"Můžeme říct, že v nouzi je tu asi desetina lidí. Ale třeba v Budějovicích jsou bezdomovci, kteří žijí na páře, chodí k nám na polívku a o jinou pomoc nestojí. Myslím si, že nejvíc potřebných je těch, kteří žijí doma. Dnes ráno už mi volali tři opuštění lidé, kteří si potřebovali aspoň hodinu povídat," popisuje Čermáková.

Michaelu Čermákovou bavily už od dětství cizí jazyky, vždycky ji lákalo umět se domluvit s lidmi žijícími v různých zemích světa. Její rodina ale neměla kvůli dědečkovi, který byl živnostníkem, a příbuzným v kapitalistickém Německu dobrou pověst. Proto si mohla nechat o studiu jazyků jen zdát.

Na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudovala obor čeština a hudební výchova. Kromě ruštiny se proto učí jazyky celý život sama, k němčině přidala angličtinu a španělštinu.

Michaela Čermáková

Třiapadesátiletá rodačka z Českých Budějovic vystudovala Pedagogickou fakultu České Budějovice. Poté začala učit na základní, později na střední škole. Od roku 1993 je ředitelkou Diecézní charity České Budějovice, která má 450 zaměstnanců a 400 dobrovolníků. Diecéze zahrnuje kromě celých jižních Čech také část krajů Plzeňského, Středočeského a Vysočiny. Je vdaná, má dva dospělé syny. Manžel, který pracuje v zemědělství, i synové jí pomáhají s charitní prací jako dobrovolníci. Ráda cestuje, maluje a běhá v lese.

Po desetileté praxi ve školství ji zaujal inzerát biskupství. Hledal manažera, který by chtěl organizovat sociální činnost a pomáhat lidem v nouzi. Do konkurzu na tento post se tehdy před dvaceti lety přihlásilo třicet zájemců a budějovická učitelka v prvním kole neobstála. Biskup jí řekl, že ji nikdo nezná, a proto nemá šanci. Jenže nakonec nabídku dělat ředitelku diecézní charity dostala.

"Biskup si mě ve druhém kole zavolal znovu a řekl, že za ty peníze a za těch podmínek to nikdo nechce dělat. Bylo to tehdy o pětistovku víc, než jsem měla ve škole, tedy 5 800 korun. A tento plat jsme tam brali prvních deset let všichni. Nejsilnější motivací však nebyly peníze, ale ambice věnovat se lidem, kteří pomoc potřebují, organizovat dobré skutky a používat němčinu," připomíná Čermáková.

A protože biskup jí slíbil, že sociální práci se bude učit také v zavedených charitách v Rakousku a Německu, nabídku přijala. Přesto, že si nedovedla představit, co všechno to obnáší. Hlavně v prvních letech nasbírala hodně zkušeností v linecké a v pasovské charitě, při povodních zase nejvíc pomohla charita z italského Bolzana.

Při pracovních cestách i dovolených naráží na lidi žijící na ulici všude. Ale už dávno ví, že jen málokterý bezdomovec skutečně stojí o pomoc zvenčí.

"Existuje spousta lidí, kteří jsou šťastní venku a chtějí tak žít. V roce 1990 jsem zažila šok v New Yorku při setkání s pravými bezdomovci, kteří se soudili s městem, že chtějí spát v Central Parku a nechtějí nikam jít. Nikdy na to nezapomenu, protože to právě nyní prožíváme my. Náš farář v kostele apeloval: Jděte a pomozte lidem žijícím na páře. Ale oni o naši pomoc nestojí," shrnuje Čermáková.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Čepel nože, kterou útočník bodl poškozenému do břicha (březen 2017).
Soud řeší loupež s nožem, napadený říká o útočníkovi, že je dobrý člověk

Vězení na dva až deset let je hrozí čtyřicetiletému prodavači kebabu za napadení svého kolegy ve stánku s občerstvením. Událost se stala letos v dubnu v...  celý článek

Volby
Jihočeši budou v říjnových volbách vybírat z rekordních 25 stran a hnutí

Voliči i politici mají před sebou horký podzim. O křesla v Poslanecké sněmovně se hodlá v kraji utkat 25 politických stran a hnutí. V předchozích sněmovních...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.