Sport je jeho velkou vášní, minulý víkend absolvoval závod Iron Man - 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a na závěr plný maratonský běh zvládl v čase 12 hodin a 45 minut.
Jeho advokátní kancelář Neubauer & Partner je největší v kraji. Za dobu své existence vyřešila tisíce sporů.
„Specializujeme se na firmy se zahraniční účastí, hlavně na německé a rakouské, které operují tady v Čechách nebo tu operovat chtějí. Máme ale i české podnikatele a běžné občany,“ popisuje Neubauer.
V jakých případech se na vás zahraniční firmy obracejí?
Často je to o spolupráci už před vznikem české pobočky. Klient přijde, my mu založíme společnost, obstaráme živnostenské listy, připravíme pracovní smlouvy, smlouvu o výkonu funkce jednatele a firmu doprovázíme životem, který tu má. Což s sebou nese někdy i komplikace a my je řešíme - od vymáhání pohledávek po pracovní úrazy.
Jakým oblastem práva se vaše kancelář věnuje?
Všem, ale každý z našich devíti advokátů se specializuje na nějakou oblast. Nevěřím, že jeden člověk je schopen dělat všechno. Právo je tak komplikované, že to jeden člověk nemůže obsáhnout. Já třeba nedělám trestní právo, protože to prostě neumím. Na to tu máme kolegy, kteří se na to specializují. A to je jediná cesta, jak to může fungovat. Já se věnuji obchodnímu právu a hlavně zahraničním investorům, kteří sem přicházejí.
Jsou vaši advokáti také přidělování soudem - tedy ex offo?
V kanceláři máme dva advokáty, kteří jsou zařazeni jako ex offo. Já ne.
To asi nejsou oblíbené kauzy, že?
Mezi některými kolegy ano. Stát vždy zaplatí a nejsou to špatné peníze. Takže mnozí advokáti to vyhledávají.
Ale jsou to kauzy, které se ve většině případů nedají vyhrát...
Každý spor je o důkazech. Buď jsou, anebo nejsou. Na nás je přesvědčit soud, že ty, které má naše strana, jsou dostačující na to, abychom ve sporu uspěli. A to se týká i civilního sporu. Někdy samozřejmě přijde kauza, kdy jsou důkazy jasné. To se musí zvolit obhajoba trochu jiná. Mnohdy je nejlepší cesta se přiznat a přijmout trest. Takových případů je minimum, většina klientů se cítí být nevinná.
Je správné, když advokát do případu vnáší emoce? Stává se vám to?
Málokdy se mi stává, abych to nějak neprožíval. Občas jsem možná až příliš empatický vůči klientovi a vžívám se do jeho problému. Cítím třeba nespravedlnost a skřípou mi zuby. U některých případů se emocím ani nejde ubránit. Například u sporů o dítě v rodinách.
Petr NeubauerNarodil se 25. února 1974 v Českých Budějovicích. Zde absolvoval Gymnázium J. V. Jirsíka a poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po škole se stal koncipientem rakouské advokátní kanceláře působící v Praze a Českých Budějovicích. V roce 2004 se postavil na vlastní nohy a založil vlastní kancelář. Postupně nabíral kolegy a dnes má Neubauer & Partner devět advokátů a je největší v kraji. Od roku 2006 je rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské a agrární komoře. Je ženatý, má dva syny a dceru. Miluje sport, plave, běhá a jezdí na kole. V zimě si oblíbil skialpinismus. Dalším koníčkem je cestování obytným vozem. |
A co když obhajujete někoho, u koho víte, že provedl něco odsouzeníhodného?
K tomu je třeba přistupovat profesionálně a emočně zůstat stranou. Když je to případ nějaké brutální vraždy, provází jej často velká hysterie. Úkolem advokáta je zajistit obžalovanému spravedlivý proces. Nechť se posoudí důkazy, pohnutky pachatele jsou vyslyšeny a pak ať přijde zasloužený trest. I když je to nesporná tragédie, proces musí být spravedlivý. Advokát tam je třeba i od toho, aby při výslechu policie nepokládala sugestivní otázky.
Obchodní právo, kterému se věnujete, není asi zrovna plné dobrodružných případů. Utkvěl vám některý v paměti?
Vzpomínám si na jeden, kdy se v případu jedné akciové společnosti mezi sebou hádali akcionáři. Neustále se svolávaly valné hromady, bylo vydáno 25 předběžných opatření. Jedna část akcionářů, která byla zároveň představenstvem, se stále pokoušela rozdělit zisk společnosti a ta druhá se tomu snažila zabránit. Bylo to tak zamotané, že se spis rozděloval na části, protože proti každému předběžnému opatření bylo odvolání. Na konci se v tom jen málokdo vyznal. Skončilo to tak, že se obě strany tak vyčerpaly, že uzavřely smír. Tak často končí vyhrocené spory, které se u soudu vlečou dlouho.
Proč podle vás u nás spory trvají tak dlouho?
Je to těžké. Soudci toho mají dost, jsou zahlcení množstvím podkladů a důkazů, takže prostě nemohou rozhodnout rychleji. Ne vždy je to otázka soudu, ale zdržování je často i ze strany advokátů. Mnohdy i účelové. Je to zneužívání práv, která strany v soudním sporu mají.
Jde s tím něco dělat?
Těžko, protože ta práva stranám vzít nemůžete. Nejde někomu bránit, aby se obhajoval, nebo mu kvůli nemoci znemožnit přítomnost u soudu. Větší problém vidím v systému soudů. U nás v kraji jsou soudy rychlé, jinde je to mnohem pomalejší. Čím to je, nevím. Statisticky tam víc žalob nebo podání není. Asi to bude stylem řízení soudů.
Jak to funguje v zahraničí, táhnou se tam spory taky tolik let?
Několikrát jsem byl u soudu v Rakousku a musím říct, že jsem byl vždy nadšený. Měl jsem ze soudců pocit, že tu věc chtějí pochopit. Což je naštěstí trend, který začínám pozorovat i tady u nás. Upouští se od formalismu, ale soudce má tendence pochopit podstatu případu a spravedlivě rozhodnout.
Předtím jste měl pocit, že nemají tendence spravedlivě rozhodnout?
Bylo mnohdy cítit, že se snaží případu zbavit. Tedy že nejjednodušší žalobu zamítnout pro nějaké formální nedostatky. V posledních letech se to mění. Velmi pozitivně vnímám i to, že soudci jsou statečnější. Dělají správná rozhodnutí, která třeba veřejnost nepřijme. To vyžaduje velkou osobní statečnost. A to jak v případě, kdy zprostí viny nějakého obžalovaného, nebo odsoudí stát k nějakému plnění.
Minulý víkend jste zvládl závod Iron Man. Jak intenzivně jste na to trénoval?
Iron Man je hodně o hlavě. Musíte si rozložit síly. Máte v sobě deset zápalek, které si v průběhu dne vyškrtáte. Takže je musíte šetřit. Plavání musíte zvládnout tak, abyste z vody vylezl a cítil se tak nějak dobře. Na kole je důležité hodně jíst. Cíleně jsem na to netrénoval, ale pravidelně běhám, plavu a jezdím na kole. Je to dobrý relax, při sportování člověk vymyslí hodně věcí. Napadnou ho různá řešení, ke kterým se v práci po bůhvíkolikáté hodině nedoberete. Jen je důležité si to hned napsat, protože jinak to okamžitě zapomenete. Nosím s sebou telefon a okamžitě si musím poslat e-mail do práce.
Co jste jedl?
Všechno možné, ale nejvíc mě zachránil obyčejný rohlík. Nejhorší je maraton, to už nesníte nic. To už je jen utrpení.
Na konci jste už asi nepřemýšlel o judikátech, že?
Ne, na konci jsem nepřemýšlel už o ničem. Chtěl jsem už jen, ať to skončí. Radost v cíli ale byla obrovská.
