Šedesátiletý Libor Grubhoffer byl do loňského března rektorem Jihočeské...

Šedesátiletý Libor Grubhoffer byl do loňského března rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od července se stal ředitelem Biologického centra Akademie věd. | foto: Tomáš Kadlec

Naše týmy patří mezi světovou elitu, říká nový šéf Biologického centra

  • 1
Novým ředitelem Biologického centra AV ČR je od července profesor Libor Grubhoffer. Největší vědeckou instituci na jihu Čech se 632 zaměstnanci dobře zná, v jejím parazitologickém ústavu působí přes třicet let.

S jakou vizí se ujímáte vedení Biologického centra?
Chci vést Biologické centrum k mezinárodně respektovanému pracovišti, které bude ozdobou ústavů Akademie věd a pomůže posunout poznání základních otázek života, jeho vývoje na naší planetě a jeho budoucnosti o podstatný kus vpřed. Rád bych rozvíjel dosud nevyužitý potenciál evoluční biologie a ekologie, které budou reagovat na problémy globálního významu a udržitelnosti života na Zemi. Vedle biomedicínského výzkumu je to další pilíř moderní vědy o živé přírodě.

Znáte věkový průměr pracovníků centra?
Je docela nízký, pohybuje se kolem čtyřiceti let. A je potěšující, že ve vědeckých týmech je zde v Českých Budějovicích řada mimořádně nadaných mladých lidí. Mnozí z nich jsou absolventy naší Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a dnes jsou často v pozicích šéfů výzkumných týmů.

A chystáte se mladé badatele nějak podporovat?
Ano. Chystám se vytvořit klub talentovaných mladých vědců, se kterými se budu pravidelně scházet, konzultovat s nimi další vývoj Biologického centra a inspirovat se jejich nápady. Už z dosavadních neformálních setkávání mám celou řadu velmi zajímavých zpětných ohlasů a také podnětů pro příští práci.

Jeden ze špičkových mladých badatelů centra věcně podotkl, že při dnešním nejistém systému financování vědy může snadno za pár let skončit na poště. Dá se s tím něco dělat?
Dá se soustavně tlačit na vládu a zákonodárce. Nelze vyloučit, že se Akademie věd v konkurenci dalších badatelských institucí dostane v blízké budoucnosti do vážnějších problémů, pokud jde o finanční prostředky z veřejných zdrojů. Vždyť během druhého programového období Evropské unie vzniklo 48 nových vědeckých institucí – nových výzkumných infrastruktur. S výhledem za rok 2020 není vůbec jisté, jak dopadne jejich financování a potažmo celé financování vědy a výzkumu v naší zemi.

S jakým rozpočtem Biologické centrum hospodaří?
Hospodaříme s rozpočtem necelé půl miliardy ročně. Ze státní kasy dostáváme v současné době méně než čtyřicet procent našeho rozpočtu a zbytek musíme získat grantovými projekty, z ostatních resortů či smluvním výzkumem.

Sám máte nejblíž k parazitologickému ústavu, který jste osm let vedl jako ředitel. Nehrozí, že ho budete preferovat?
Parazitologický ústav je moje srdeční záležitost, do něho jsem nastoupil před více než třiceti lety jako mladý kluk. Mám tam stále svoji laboratoř. Nicméně to neskýtá žádnou možnost, abych jako šéf centra můj mateřský ústav jakkoliv protežoval. Systém řízení je nastaven tak, že to je zcela vyloučeno. Pro ředitele je zásadním partnerem Rada Biologického centra, která je složena z ředitelů jednotlivých ústavů a dalších zvolených interních a externích členů.

Která pracoviště jsou vlajkovou lodí této vědecké instituce?
To není úplně snadná otázka. Aby moje odpověď nemohla být brána za subjektivní, pomohu si výsledky nedávného mezinárodního hodnocení v celé Akademii věd. Je více než potěšitelné, že i v Biologickém centru fungují výzkumné týmy, které snesou zařazení mezi světovou elitu, to znamená, že určují světový vývoj v dané disciplíně. Takových týmů tady máme několik a jsou rozděleny mezi ústav entomologický, hydrobiologický a parazitologický. Tyto tři ústavy mají nepochybně nejlepší výsledky.

Můžete uvést nějaký příklad aplikovaného výzkumu, který se v centru dělá?
Například ve výzkumu klíšťat už je v závěrečné fázi evropský projekt vývoje univerzální očkovací látky. Končíme příští rok a už máme vytipované kandidátní vakcíny proti klíšťatům a zároveň klíšťaty přenášeným patogenům. Teď je testujeme v laboratořích na myších modelech infekčních nákaz.

Tady se klíšťat neštítí. Chovají je, studují i vykupují

Klíště, výzkum, klíšťová encefalitida, borelioza, věda, chov, Akademie věd,...

To je ten princip, abychom klíšťatům nechutnali?
Jednak abychom jim nechutnali a současně v rámci i takového velmi krátkého kontaktu klíštěte s hostitelem zabránili případnému přenosu viru klíšťové encefalitidy nebo spirochet lymské boreliózy či původce babeziózy.

Těšíte se na novou práci?
Těším. Pro mě to není úplně nová práce, já jsem byl vždycky v těsném kontaktu s Akademií věd a po čas mého většího působení na univerzitě (sedm let děkan na Přírodovědecké fakultě a čtyři roky rektor Jihočeské univerzity, pozn. red.) byla moje výzkumná laboratoř vždy na Akademii věd. I když je Biologické centrum přece jen instituce jiného typu než univerzita, znám tuto organizaci i její práci a potřeby docela dobře.

Budete mít čas i na studenty?
To musím, bez toho to nejde. Dál budu učit studenty oboru biologická chemie, což je společné přeshraniční studium v angličtině mezi Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity s Keplerovou univerzitou v Linci. Tento obor teď slaví desáté výročí, které si připomeneme v říjnu v Linci zvláštní konferencí.

A na výzkum klíšťat taky?
Moji laboratoř na parazitologickém ústavu jsem nikdy neopustil a nehodlám to udělat ani teď. Mám tam skupinu složenou z mých zkušených kolegyň a kolegů a mladých talentovaných posil včetně studentů. V posledních letech věnujeme spoustu úsilí právě společnému evropskému projektu na výzkum a vývoj univerzální vakcíny proti klíštěti a jím přenášeným nemocem. Zatím se to rýsuje nadějně a pevně věříme, že pětiletý výzkum by měl skončit úspěchem.