Student třeboňského gymnázia Dominik Hořejší (vpravo) na schůzce s jihočeským

Student třeboňského gymnázia Dominik Hořejší (vpravo) na schůzce s jihočeským hejtmanem Jiřím Zimolou. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Lídr protestujících studentů sledoval volby už ve čtyřech letech

  • 22
Jeho vrstevníci přemýšlejí, kam se vydají za zábavou. Zatímco on s kamarády ve středu jednal s jihočeským hejtmanem Zimolou a na sobotu organizuje demonstraci proti KSČM na českobudějovickém náměstí. Osmnáctiletý student třeboňského gymnázia Dominik Hořejší.

Jaké jsou vaše pocity z jednání s hejtmanem Jiřím Zimolou z ČSSD?
Navázali jsme dialog, což bylo naším hlavním cílem. Nechtěli jsme, aby se na nás někdo díval jako na teroristickou organizaci. Hejtman nám řekl, že nemůže odvolat jakoukoli radní. My ale stále nesouhlasíme s tím, aby komunistická radní (Vítězslava Baborová) vedla oblast školství. Nicméně, byly nám nabídnuty takové možnosti, kvůli kterým stojí za úvahu s hejtmanem dále spolupracovat. Nejdříve se ale domluvíme s ostatními studenty, kteří aktivně spolupracují. Příští týden se s hejtmanem zřejmě znovu sejdeme.

Chystané sobotní studentské shromáždění je tedy zatím vaší poslední akcí?
I nadále máme stávkovou pohotovost a čekali jsme na středeční jednání. O dalších krocích budeme informovat.

Student třeboňského gymnázia Dominik Hořejší se zdraví s jihočeským hejtmanem Jiřím Zimolou.

Jak velká je aktivní skupina studentů, se kterou se setkáváte? Dali jste se dohromady o víkendu?
Je to tak, stalo se to po prohlášení paní Baborové, že jsme příliš mladí na to, abychom mohli kritizovat režim, který předcházel naší demokratické společnosti. To se nás hluboce dotklo, a tím vzniklo studentské prohlášení. Momentálně je nás asi 12 až 15 výkonných členů. Samozřejmě o našich krocích informujeme i sympatizanty na dalších školách, kteří s námi úzce spolupracují.

Zajímal jste se o politiku už dříve, nebo vás vyprovokovaly až současné události?
To, co se tady odehrálo, bych nemohl dělat bez toho, aniž bych o politice cokoli věděl. O politiku jsem měl hlubší zájem už dříve. Zajímám se o dění ve společnosti.

Kde ve vás to zapálení vzniklo, je to tím, že se o politiku zajímají třeba vaši rodiče?
Nikdo z mé rodiny se nikdy nijak veřejně neangažoval. Já cítím, že to mám v sobě zakořeněné. Každý z nás by měl mít právo se podílet na tom, co se v našem státě odehrává. Rád toho využívám. Tak by měla fungovat demokracie, a proto se angažuji.

Jak dlouho už to ve vás je?
Můj první kontakt s politikou byl ve čtyřech letech, když jsem v roce 1998 sledoval v televizi volební studio. Jediné, co mě ale zajímalo, byl vývoj grafů. Nějaké hlubší poznání mohlo být někdy ve dvanácti. V době nástupu Jiřího Paroubka jsem se začal politice opravdu věnovat.

Co chcete studovat?
Mám v hledáčku asi čtyři vysoké školy, lákají mě mezinárodní vztahy, diplomacie, práva a ekonomka.

Asi je to teď pro vás veliká životní změna. Jak se na vás dívají kamarádi a vaše rodina?
Rodiče mě především psychicky podporují. Jinak si spousta lidí drží odstup, ale od dalších zase cítím podporu. Pozornost na mou osobu mě spíš obtěžuje, než by mi to pomáhalo. Je to psychicky a fyzicky náročné. V hlavě mám obrovské množství myšlenek, takže jsem si musel vzít i prášek na spaní, abych usnul. Ale s tím náporem samozřejmě musím počítat.