Spisovatel a nakladatel Miroslav Hule byl prvním mluvčím Občanského fóra v

Spisovatel a nakladatel Miroslav Hule byl prvním mluvčím Občanského fóra v Třeboni. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Je hanebné, že školství řídí KSČM, říká bývalý mluvčí Občanského fóra

  • 105
V listopadu 1989 byl Miroslav Hule prvním mluvčím Občanského fóra v Třeboni. Teď v sobotu šel podpořit studenty na demonstraci v Českých Budějovicích proti komunistům v krajské vládě. "Jsem hrdý, že se toho gymnazisté v Třeboni chopili," říká šestašedesátiletý spisovatel a nakladatel.

Napadlo by vás, že se komunisté vrátí k moci tak brzy?
Vůbec ne. Tehdy za mnou jako za mluvčím Občanského fóra chodila celá korespondence, ale i lidé donášet na bolševiky. A my jsme dokonce svými těly chránili nějakého soudce, který odsoudil Renatu Pánovou (aktivistka odsouzená v srpnu 1989 za vylepování plakátů vyzývajících k účasti na manifestaci, která měla být protestem proti okupaci v roce 1968, pozn. red.). Chránili jsme komunistické funkcionáře, aby je lidé neinzultovali. Lidi byli naštvaní, ani mě nenapadlo, že by to bolševik udýchal a že by se vůbec vrátil do parlamentních lavic. Tehdy bylo absurdní, že bychom je nevyzmizíkovali. Ale protože jsme nebyli jako oni a nebyli jsme dost bdělí, teď to sklízíme.

Ale to už těžko můžete ovlivnit.
Je to tak. Nejhorší je, že my už nejsme strůjci té konstrukce. Musím objektivně uznat, že jsou to voliči. Lidi si volí své zástupce a vybrali si.

Co vám na levici nejvíc vadí?
Levice mi nevadí, ale ať to není bolševik. Ať je to levá, nebo pravá partaj, mně je to jedno. Já mám i takové zázemí v historii své rodiny, že jsem sociálně orientovaný. Ale s partají, která má na legitimaci pořád slzu a krev, nechci mít nic společného.

Dá se s tím něco dělat?
Bohužel, jsme v patové situaci. Nemůžeme říct, že by nefungoval volební zákon nebo parlamentní demokracie. Všechno funguje tak, jako funguje ve všech demokraciích, a přesto nejen my, ale celý svět je v patu. Především ekonomicky, ale za tím jde i politika. Pro mě je nejpodstatnější působit ve svém intimním těsném okolí svým příkladem.

Dělit se o své zkušenosti?
Šířit svůj názor, o kterém jsem přesvědčený, že je zdravý a objektivní. Samozřejmě dosadit svoji zkušenost, svůj vlastní dějepis a říct, že jsem byl třeba odsouzen za to, že jsem nechodil s davem slavit 1. máj. Když o tom mluvíte na tribuně, v parlamentu nebo v médiích, nikdy to nefunguje tolik jako v našem soukromí. Tam osobní příklad působí nejvíc.

Proč se dnes zase plní náměstí nespokojenými lidmi?
Sametová revoluce instalovala parlamentní, respektive zastupitelskou demokracii. Tedy tajné a svobodné volby, politickou scénu ovládly partaje. Namísto kvalifikace rozhoduje exekutivně i legislativně stranická příslušnost a podle toho to taky vypadá.

A naštvanost lidí nahrává návratu komunistů?
Lidé jsou naštvaní právem. Pokud už souhlasí s utahováním opasků, žádají také nápravu a věrohodnost v nejvyšších patrech politiky. Tady však odpověď nedostáváme. Odpovědí části voličů jsou výsledky v nedávných krajských a senátních volbách. Právě za ty volby se ukrývá i dnes historické rozhodnutí sociální demokracie, totiž paktovat se s komunisty. Pro sociální demokracii už neplatí, nejsme jako oni, opak je pravdou. Jsou jako oni, to je nevyvratitelný fakt. Požehnali masivně této partaji s temnou minulostí, aby se vrátila legálně k moci v naší zemi, a v Jihočeském kraji mají komunisté ovládat tak citlivý obor, jako je školství. To je hanebné.