Kauzu ředitele základní školy v pražských Bohnicích Miroslava Korandy (více čtěte zde), který skončí v červnu kvůli pohlavku žákovi, zná Pravoslav Němeček jenom z doslechu.
Sám patří ke zkušeným ředitelům, ve školství pracuje celý život, přes 28 let vede Základní školu a základní uměleckou školu Bezdrevská na českobudějovickém sídlišti Vltava a posledních 10 let je zároveň viceprezidentem Asociace ředitelů základních škol České republiky.
„Vím, že vyjít se žáky je docela těžké a někdy musíte počítat do deseti, abyste se neunáhlil. Já to nemám ve své povaze, nikdy bych nešel do fyzického kontaktu. Někdy se taky musím držet, abych třeba něco neřekl, ale od toho jsem profesionál a musím se udržet. Takže si myslím, že ten pan ředitel se měl taky udržet. Ale nebyl jsem u toho, je těžko to posoudit,“ krčí rameny třiašedesátiletý Pravoslav Němeček.
Pravoslav Němeček (63 let)Rodák z Českých Budějovic vystudoval Pedagogickou fakultu v Budějovicích, obor matematika-fyzika, poté si rozšířil aprobaci i na střední školu. V Plzni vystudoval na Ekonomické fakultě obor ekonomika a řízení školství a ještě obor management na Univerzitě Karlově. Jako čerstvý absolvent nastoupil na Základní školu v Rudolfově u Budějovic, kde učil osm let, pak působil na budějovické ZŠ Emy Destinnové. Od září 1987 je ředitelem ZŠ a ZUŠ Bezdrevská na budějovickém sídlišti Vltava. Nastupoval na obří školu se 64 třídami s několika budovami ve městě, nyní má škola 30 tříd se 750 žáky na ZŠ a 310 žáků v ZUŠ. Ve sborovně řídí 70 pedagogů a celkem 90 zaměstnanců včetně vychovatelek školní družiny a kuchařek. V roce 2012 obhájil svůj ředitelský post u zřizovatele školy, kterým je budějovická radnice, na dalších šest let. Němeček je zároveň deset let výkonným viceprezidentem Asociace ředitelů základních škol České republiky. Je ženatý, má dospělého syna, vnučku a vnuka. Jeho největším celoživotním koníčkem je sport - závodně hrál fotbal, stolní tenis a volejbal. S volejbalem skončil po oslavě šedesátin, v kondici se udržuje rekreační hrou tenisu a jízdou na kole. |
Přemítá, že když nedošlo k žádnému zranění, mohl to oblíbený šéf školy, kterého se zastali kolegové, rodiče i ministryně školství, ustát a celý incident se mohl vyřešit jinak.
„Ale je to profesionál, jde do toho jako ředitel a měl by být příkladem a tyto věci nedělat,“ argumentuje manažer školy, na němž je vidět, že je navzdory hodinám stráveným nad papíry ve škole či nad zákony, které připomínkuje v profesní asociaci, stále v dobré fyzické kondici.
A zřejmě i proto, že je od mládí vášnivým sportovcem a nahromaděný adrenalin umí vybít při tenisu nebo jízdě na kole, dokáže problémy řešit s nadhledem a nenechá se jimi převálcovat.
Tatínek zmydlil syna v ředitelně
Jako šéf velké školy musí také někdy čelit kritice nespokojených rodičů. Připomíná, že dřív u nich měla škola větší autoritu. To, co se ve škole řeklo, rodiče respektovali. Dneska je situace taková, že rodič učitelům nevěří a svádí na ně prohřešky svých dětí, i když jsou jasně viditelné.
Doba se podle Němečka změnila i v tom smyslu, že škola má fungovat jako služba rodičům a žáci se v ní vzdělávat. Ale škola nemůže zajistit vzdělání těm, kteří o to nestojí. Může se žáky snažit motivovat, ale odpovědnost za dítě mají stále jeho rodiče.
„Nemůžeme převzít odpovědnost za výchovu a vzdělání dětí za rodiče, i když někteří si to takhle představují. Nedávno jsem měl takový zajímavý případ: řešili jsme šikanu u žáka s rozvedenými rodiči. V ředitelně seděla komise i žák a maminka tvrdila, že syn nešikanuje. A přišel tatínek, chvíli to poslouchal a učitelka řekla, že to je přesně obráceně. Tatínek uhodil na syna - tak jak to je? A kluk přiznal, dělal jsem to všechno já, ne ten kamarád,“ líčí Němeček. Nečekal, že se bude muset za chvíli zastat svého žáka, aby nepřišel k úrazu.
„Tatínek syna chytil a přímo v ředitelně ho začal tak mydlit, až mu začala téct krev z nosu. To se mi ještě nestalo, tak jsem tatínka musel pacifikovat, aby syna nějak nezranil. Přitom maminka se nás snažila skálopevně přesvědčit, že obětí šikany byl syn, a nehnulo s ní ani pět učitelů, kteří s tím byli ve styku,“ srovnává Němeček.
Učí už třetí generaci
Podle jeho názoru je dobře, že rodiče stojí za svými dětmi, musí jim věřit. „Ale musí je znát a to je to podstatné. Rodiče své děti většinou neznají, nepovídají si s nimi, neprobírají život ve škole. Investují do nich peníze, nikoliv čas a vzájemný vztah, aby o sobě věděli,“ líčí.
Přesto na své žáky nedá dopustit, i když ho zaskočilo, že učí už třetí generaci. Před rokem mu jedna žákyně z první třídy řekla, že učil její babičku. Jako matematik začal rychle počítat, protože si říkal, že to není možné.
„Ale je to možné. Když člověk nastoupí do školství ve 23 letech, může být o osm devět let starší než jeho první žáci. No a babička v 54 letech není žádná výjimka,“ připomíná. Letos učí sedmáky a osmáky celkem šest hodin týdně fyziku. A tvrdí, že žáci berou kantora, který je na ně náročný, ale také se musí snažit být maximálně spravedlivý a vstřícný.
„Není to o tom, že jim snížíte tu laťku. Vadí mi, když začnou média dělat kauzu z toho, že najednou 24 procent studentů neudělalo maturitu z matematiky, a je tendence snížit její náročnost. To je chyba, my potřebujeme, aby se to děti naučily. I proto, že přírodní vědy učí člověka logicky myslet a pak se třeba nenechá ve volbách obalamutit nereálnými populistickými sliby politiků,“ vysvětluje.
Kromě svých žáků se těší i na výuku dospělých kantorů v takzvaném kvalifikačním studiu, které musí noví ředitelé škol absolvovat do dvou let po svém nástupu do funkce. Na tyto hodiny má připravenou řadu prezentací a právě ty se staly i zdrojem jedné pseudokorupční historky.
„Přišel za mnou jeden ředitel a řekl, zda by mohl všechen ten materiál dostat. Já jsem řekl určitě a máte ‚flešku‘? On se zamyslel a opáčil – no flašku jsem si s sebou nevzal, ale můžu ji přinést v úterý. Polil mě pot, když mi docvaklo, že si myslí, že jsem si řekl o úplatek, a rychle jsem mu vysvětlil, co jsem chtěl,“ říká s úsměvem Němeček.
Do svého oboru je ponořený až po uši. Se zápalem mluví i o využívání interaktivních tabulí, notebooků a chytrých telefonů ve výuce, o chystaném společném vzdělávání všech žáků v klasických školách či nízkých platech ve školství.
„Škola je můj život. Těším se na každou novinku, kterou se podaří prosadit, i když to jde často ztuha. Naštěstí mám skvělou ženu, která už je zvyklá, že mám čas rozpočítaný na minuty. Říká, že jsem se oženil se školou,“ přiznává.
