Simona Havlíčková musí zvládnout všechny předměty kromě nepovinných a povinně...

Simona Havlíčková musí zvládnout všechny předměty kromě nepovinných a povinně volitelných. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Kvůli dějepisu jsem ani nespala, líčí dvaatřicetiletá žákyně deváté třídy

  • 202
Pololetní vysvědčení. Pro deváťáky jedno z nejdůležitějších, protože otevírá cestu na střední školu. Pro dvaatřicetiletou Simonu Havlíčkovou z Jindřichova Hradce je neméně důležité, představuje půli cesty za jejím snem. Chce totiž studovat hotelovou školu a stát se kuchařkou.

Z rodinných důvodů nedokončila v dětství základní školu. A aby mohla začít středoškolské studium, musí mít nejprve ukončené základní vzdělání.

V září tak zahájila dálkové studium devátého ročníku v 5. Základní škole v Jindřichově Hradci. Stala se tak nejstarší školačkou na jihu Čech. A podle ředitele Pavla Štefla zvládá návrat do lavic dobře.

„Je cílevědomá, jde si za svým. Intenzivně studuje a skládá zkoušky. Samozřejmě to nemá ve svém věku jednoduché. Třeba matematika je v devátém ročníku poměrně složitá. Lehčí předměty už má ale za sebou. Čeká ji ještě například cizí jazyk, čeština a další,“ popsal Štefl.

Simona Havlíčková, matka tří dětí, dochází do školy v různých časových intervalech podle náročnosti učiva. Dohromady zahrnuje její rozvrh 15 předmětů. Musí absolvovat všechny, které obsahuje školský vzdělávací program, kromě těch nepovinných a povinně volitelných. Nevyhne se tak například ani tělocviku, hudební nebo výtvarné výchově.

„Zatím je to dobré, ale nerada bych to zakřikla. Je ale pravda, že třeba v pondělí jsem dělala zkoušku z dějepisu a ani jsem nespala, protože jsem se učila i v noci. Byla jsem trochu vynervovaná. Nakonec to dopadlo dobře a jsem sama se sebou maximálně spokojená. Teď mám angličtinu, paní učitelka si mě chválí. Z němčiny ještě nevím, uvidíme dál, jaké bude pokračování. Tělocvik mám také za jedna,“ usmála se Havlíčková.

Na konzultace a zkoušky dochází odpoledne, a tak ostatní ve třídě většinou ani nevědí, že je jejich spolužačkou. „Například na matematiku chodí téměř každý týden. Na předměty, které se zvládne naučit podle učebnice a poznámek, jednou za tři týdny, na některé za měsíc. Výuka probíhá hodně pomocí mailů. Posíláme si tématické okruhy a podobně,“ podotkl Pavel Štefl.

Pololetním vysvědčením se ale Havlíčková svým blízkým nepochlubí. Bude totiž stejně specifické jako celé její studium. „Pololetí se jí netýká. Žáci mají na vysvědčení dvě kolonky, první a druhé pololetí. V tomto případě se jedná o speciální formulář, kde je hodnocení za celý devátý ročník,“ vysvětlil ředitel.

Simona Havlíčková by byla ráda, kdyby svým rozhodnutím motivovala i další lidi, kteří nemají dodělané základní vzdělání. „Kdybych věděla dříve, že tato možnost existuje, už dávno bych to podstoupila a dnes mohla pokračovat ve studiu,“ upozornila v září, když do školy nastupovala.

Po zkušenosti s jejím případem by se dalším podobným žákům nebránila ani jindřichohradecká 5. Základní škola. „Když paní Havlíčková přišla, vůbec jsem nevěděl, co to obnáší. Jsme jediná škola v Jihočeském kraji, která toto umožňuje. Hodně jsem si volal s paní ředitelkou z Plzně, kde tento způsob doplnění vzdělání nabízejí běžně. Teď i my víme, co a jak, a není důvod, proč bychom někoho odmítli,“ zamyslel se Štefl.

Simoně Havlíčkové nefandí jen rodina, ale i pedagogové. „Vítáme její zájem a vycházíme jí vstříc. Jsem přesvědčený, že devátý ročník zvládne,“ dodal Pavel Štefl.