Návrh studenta Michala Fajtla, jak by mohlo vypadat slepé rameno Malše.

Návrh studenta Michala Fajtla, jak by mohlo vypadat slepé rameno Malše. | foto: Michal Fajtl

Slepé rameno Malše ožívá. Studenti proměňují známé místo v centru Budějovic

  • 4
Řeka zanesená bahnem a odpadky se změní na odpočinkovou zónu s velkým hledištěm, kavárnou a břehem přístupným pro všechny. Slepé rameno řeky Malše v Budějovicích se může v budoucnu zásadně proměnit. Na zanedbané místo se zaměřila čtveřice studentů ze Střední průmyslové školy stavební v Budějovicích.

Čtveřice maturantů zpracovala podrobné ideové náměty, jak slepé rameno změnit a mnohem aktivněji využít. „Začali jsme anketou na místě. To byl náš základ, abychom znali názory lidí na tuto lokalitu. Nejvíce se jim zamlouvala myšlenka proměny na klidovou zónu s prostorem pro uměleckou tvorbu,“ uvedl Tomáš Račák, jeden ze čtyř autorů.

Svůj projekt pojal neotřele a snažil se propojit historickou část s tou modernější, kterou tvoří sokolovna a atletický stadion. Na konci slepého ramene tak navrhl přístřešek pro umělce, jehož střecha by byla zčásti prosvětlená skleněnými průzory a zčásti zatravněná. Podél břehu pak vytvořil stěnu, která by oddělila klidovou část od silnice vedoucí k parkovišti poblíž plaveckého bazénu.

Hodně řešil i samotnou řeku. „Je dost znečištěná, takže jsem navrhl přepad s česly tak, aby voda více proudila a zároveň se dala snadněji vyčistit,“ vysvětlil Račák. Podél břehu navrhl stupňovité schody, které by přesahovaly až nad vodní plochu. „Pod nimi by proudily nečistoty, takže by nebyly vidět a na konci by se odebraly,“ doplnil student.

Jeho i další tři práce jsou zároveň maturitní. „Začali jsme s nimi v září a finišovali v lednu. Musím všechny pochválit,“ sdělil architekt Jiří Mysliveček, který byl konzultantem při tvorbě návrhů.

S ideou bude dál pracovat městský architekt

Pracovat s nimi chce i město. Nápad zaměřit se na slepé rameno Malše vzešel od vedoucího magistrátního odboru dopravy Jaroslava Mráze a podpořil ho náměstek primátora František Konečný. „Nadchlo mě to. Předáme práce hlavnímu architektovi města, aby s ideou dál pracoval a prověřil, co konkrétního bude možné využít,“ reagoval Konečný.

Asi nejreálněji z tohoto pohledu vypadala práce Michala Fajtla, protože zjišťoval i to, komu v místě patří pozemky, a zabýval se pak jen těmi, které jsou v majetku města.

I on přišel s návrhem na úpravu břehu, který by byl po levé straně terasovitý s místy pro sezení, ale i procházky či případné vystavování děl. „Břeh jsem pojal jako velkou tribunu, odkud by bylo možné sledovat umělecká představení i díla,“ zmínil Fajtl. Do rohu slepého ramene pak zasadil kavárnu s posezením na střeše.

S kavárnou počítala i Andrea Matějková, která břeh zformovala do podoby zatravněných včelích pláství, na kterých by bylo možné sedět. „Počítala jsem také s prostorem pro ukotvení loděk u kavárny,“ doplnila Matějková.

Všichni navrhovali prostory tak, aby byly bezbariérové. Pejchalovi pak vadilo modré zábradlí, které by odstranil a řeku mnohem lépe zpřístupnil. Slepé rameno spojil s romantikou, a tak do místa přidal i výrazný prvek, umělecké dílo ve tvaru srdce.

„Výsledek by samozřejmě mohl být jiný. V místě by mělo být dostatek posezení. Preferuji dřevo, které je teplejší než beton,“ řekl Pejchal. Řešil i dopravu, a tak vytvořil parkovací místa pro dva zájezdové autobusy, které tam často jezdí.