Podle soudkyně Kamily Drábkové není louka v přímé souvislosti se zdejším farním majetkem a netvoří s ním funkční celek, jak zákon vydání podmiňuje.
„Žaloba na vydání pozemku jde vlastně proti znění zákona,“ zdůvodnila Drábková a připomněla, že zákon o církevních restitucích pamatuje na podobné případy finančními náhradami státu.
Kauzu soudkyně označila v rámci restitucí za precedenční. Trvala několik měsíců.
Českobudějovické biskupství, jež nejdříve neuspělo s restitucí u pozemkového úřadu, dokazovalo, že mu zhruba hektarová louka historicky patřila.
Stát ji od něj po roce 1948 formálně vykoupil, ale podle právního zástupce biskupství Václava Kasky šlo o jeden z mnoha nucených výkupů, který se prakticky rovnal zabrání půdy bez náhrady. Vysvětloval, že louka je nemovitý majetek, který slouží k zajišťování výnosů píseckého děkanství. To vlastní památkové objekty, o které se musí starat.
Žalovaný hřebčinec se vydání bránil argumentem, že louka dnes představuje důležitou součást památkově chráněného areálu. „Žaloba jde proti základům církevní morálky, která říká nepokradeš,“ zdůraznil právní zástupce hřebčince Vladimír Papež.
Ředitel hřebčince Karel Kratochvíle dokonce tvrdil, že má obavy, aby pozemek nakonec nezískal developer a nezastavil ho.
Podle rozsudku nemusí státní hřebčinec louku vydávat a žalobce má zaplatit soudní výlohy. „Rozhodnutí projednám s klientem. Je pravděpodobné, že se odvoláme k vrchnímu soudu,“ uvedl Kaska.
