Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Živých se bojím víc než mrtvých, říká budějovický spalovač mrtvol

  15:27aktualizováno  15:27
Jednapadesátiletého Štěpána Svobodu nikdy nenapadlo, že bude v denním kontaktu s mrtvolami. Dnes už je v českobudějovickém krematoriu pátým rokem. Jak vypadá život a práce paliče?

Českobudějovické krematorium patří mezi nejstarší v Česku. Zatímco donedávna tu byly tři pece, dnes jsou v provozu pouze dvě. Starší z nich slouží jenom jako záložní pro případ odstávky té modernější. Ta je řízena počítačem. Teplota v hlavní komoře dosahuje 900 stupňů a zplodiny procházejí ještě druhou komorou, kde se znovu spalují při teplotě přes 1000 °C. Štěpán Svoboda tu pracuje zhruba 5 let. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Místnost obložená dlaždičkami, v ní dvě pece a rakve. Prostředí, kde spalovač mrtvol Štěpán Svoboda pracuje od pondělí do pátku na dvě směny. V českobudějovickém krematoriu se střídá s kolegou. Začínají v pět, končí ve 22 hodin.

Pro Svobodu toto pracoviště nikdy nepředstavovalo velký šok. Před nástupem do zaměstnání sem často zavítal.

Fotogalerie

"Dělal jsem údržbáře u technických služeb. Prostředí jsem dobře znal a nikdy mě neděsilo. Je to práce jako každá jiná. Člověk se nějak živit musí. Smrt považuji za součást života. Navíc jsem rád, že jsem zaměstnaný. Je mi 51 let a v dnešní době má člověk o práci strach. Proto jsem si musel zvyknout, těžko bych něco hledal," líčí Svoboda a dodává, že mrtvých se bojí méně než živých lidí.

Studoval na Středním odborném učilišti v Trhových Svinech. Jeho nadřízený Adolf Kalousek ho chválí a vidí jako pracovitého, vstřícného a bezkonfliktního člověka. Na vykonávání profese paliče se musí pracovník vyškolit a pravidelně chodit na testy.

"Nejprve musíme mít zkoušky na obsluhu pece a následně na plynové zařízení. Z činnosti s plynovým zařízením nás zkouší každé dva roky a z obsluhy pece po třech letech," objasňuje Svoboda.

Relaxuje s historickým automobilem

Když zrovna nepracuje, zajímá se o veterány. Sám vlastní automobil značky Aero 662 a jako člen Jihočeského klubu veteránů se účastní i různých setkání.

"Auta a motorky mě zajímaly už jako mladíka, na rozdíl od sportu, který mě nikdy příliš nelákal," říká otec tří dospělých dětí. "Po mém nástupu do krematoria byly děti už odrostlé, a tak jsem jim nemusel o mé práci nic říkat. Kdyby chodily na základní školu, bylo by to složitější."

Během dne spálí přibližně osm těl, ročně 2 300. "Někteří hoří rychleji, jiní naopak pomaleji. Průměrná doba je 75 minut," popisuje. Stará se nejen o kremaci, ale vozí také mrtvé v rakvi do obřadní síně. Po posledním rozloučení si je přiveze zpátky. Rakev vyzdvihne na závoz a připraví si ji k peci.

Kromě průběhu žehu musí hlídat i štítky s číslem urny. Pod ním mrtvého evidují. "Štítek dáváme spolu s mrtvým do rakve. Na rozdíl od ní ale neshoří a nakonec se ocitá i s popelem ve mlýnku," objasňuje. Tam se popel vyčistí magnetem od kovů a ještě se semele, aby byl co nejjemnější. Jeho barva se liší. Některý popel je světlejší, jiný tmavší. Souvisí to s tím, kolik měl člověk v kostech vápníku.

"Semletý popel nasypeme do urny a za tři dny si pro něho mohou pozůstalí přijít. Bohužel se také stává, že lidé nejdřív pláčou a pak tady urnu nechají stát. V takovém případě ji po dvou letech dáme do žárového hrobu. Zažili jsme i situaci, že si pro urnu lidé přišli až po pěti letech. I po takové době jsme schopni urnu dohledat," vysvětluje.

Nejvíc práce má na jaře a na podzim

Pracovníci využívají také místnost nazývanou lednice a mrazicí box. "Do lednice ukládáme těla přivezená pohřební službou. V mrazáku se teplota pohybuje okolo minus dvanácti stupňů. Sem dáváme třeba těla utonulých nebo těch, které tady máme delší dobu. Myslím tím, když je třeba rodina v zahraničí a nemůže se do Českých Budějovic hned dostavit," říká.

Největší počet žehů zaznamenává Štěpán Svoboda na jaře a na podzim. Svůj podíl na tom podle něho nese počasí a s ním spojené deprese. Naopak na pracovišti krematoria není pro deprese místo. "Zbláznili bychom se, kdybychom měli cítit s pozůstalými. Musíme se tady také bavit. Sranda je náš obranný mechanizmus práce v tak smutném prostředí," hodnotí palič.

Jeho práce vypadá díky novým pecím a technologiím jinak, než ukazuje film Spalovač mrtvol. Dříve museli ručně přikládat. "Není pravda, že by se tělo v peci postavilo. Při teplotě 900 stupňů to je nemožné. Stejně tak neplatí, že bychom pálili více těl najednou. Do pece se totiž vejde pouze jedna rakev," naráží na jeden z mýtů Svoboda.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Silnice, na nichž se plánuje zavedení mýta
Jihočeský kraj chce rozšířit mýto i na další silnici I. třídy

I na jihočeských silnicích první třídy budou muset platit řidiči nákladních aut mýto. Kraj nejdříve návrh ministerstva dopravy odmítal, ale nyní na něj...  celý článek

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Jihočeský kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Každý pohyb stroje je možné kontrolovat z kabiny. Signalizátor informuje, když...
V kabině nového kombajnu je lépe než ve staré fabii, vyzkoušel reportér

Většina obilí na jihu Čech je v polovině srpna už pod střechou. Ještě pár dní se ale sklízet bude. Reportér MF DNES si tak na jednom z posledních nesklizených...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.