Guten Tag. První oslovení, které tu uslyšíte od vietnamských obchodníků, je v němčině. Následuje obvyklé „česky nerozumět“.
Městys Strážný na Prachaticku u německých hranic má jednu zvláštnost. Ze zhruba 450 obyvatel začínají převažovat Vietnamci, což se projevuje i v základní a mateřské škole. Počet dětí z vietnamských rodin ve třídách dosahuje až 75 procent.
„Podle našich prognóz bude ještě poměr narůstat. Děti doma slyší od rodičů jen vietnamštinu a v prvních třídách zaostávají v češtině. Hledáme proto učitele češtiny, který těmto žákům pomůže s učením,“ říká ředitelka školy Naděžda Kramlová.
Strážný, dříve Kunžvart, charakterizuje hlavně výpadovka k hranicím. Tržnice při cestě, penziony, obrovské kasino.
Jeho obyvatelé nikdy neměli snadný život. Ve středověku tu stál na kopci strážný hrad, který dohlížel nad provozem Zlaté stezky z Prachatic do Pasova. Dnes se po její trase prohánějí kamiony. Ze sídla se dvěma tisíci obyvateli se po odsunu Němců stala víska s několika desítkami přistěhovalců.
V posledních dvaceti letech se ovšem Strážný rozrostl. Díky vietnamským rodinám je tu věkový průměr nízký, pouze 34 let.
„Kostel vyhodili do povětří v roce 1965, na to si pamatuji. Z fary je penzion, obecní úřad je v domě, kde byla původně škola,“ vzpomíná obyvatelka Anna Kolmanová.
Na místě kostela dnes stojí škola, do které Kolmanová vypravuje dvě vnoučata. „Chodí do první třídy. Je v ní devět Vietnamců a dva Češi,“ vypočítává žena, která ve Strážném žije od roku 1954.
Problémy mají i jiná města
Je pondělí, devět hodin dopoledne a městečko je liduprázdné. Němečtí zákazníci ještě nedorazili. Svítí se za okny ve škole. Děti se o víkendu vrátily z jarních prázdnin. Škola prvního stupně má vícetřídku rozdělenou do dvou skupin. Dohromady je první a druhá třída, pak společně sedí žáci třetí až páté třídy.
„Posílali jsme na krajský úřad žádost o dotaci na doučování češtiny. Děti Vietnamců jsou sice pilné, ale zpočátku v českém jazyce nestačí. Od třetí třídy je povinná angličtina,“ vysvětluje ředitelka Kramlová.
Podle starostky Strážného Jiřiny Kralikové budou muset výuku od příštího školního roku posílit, ať dotaci z kraje dostanou, nebo ne. V horším případě ji zaplatí z obecní kasy. Zatím se na internetových stránkách úřadu městyse objevil inzerát, že hledají učitele češtiny na částečný úvazek.
„Pochybuji, že sem někdo na zkrácený úvazek přijde. Nic tady není. Vietnamci skoupili byty, dojíždějí sem i z Volar. Všechno je orientované na německou klientelu, ale i ta už opadává. Místní většinou pracují v Německu. Kdysi tu byla práce na pile, v lese nebo ve státních statcích. A ještě předtím statky a osady roztroušené po okolí,“ připomíná Kolmanová staré časy. Nad pojmem multikulturní Evropa mávne rukou. „A bude hůř.“
Podobných obcí, jako je Strážný, je víc, tvrdí vedoucí oddělení školství jihočeského krajského úřadu Jiří Moravec. I když Strážný počtem cizinců z průměru vybočuje nejvíc. Třeba škola ve Vyšším Brodě u rakouských hranic má až patnáct procent vietnamských dětí. Ale nejde jen o pohraničí. „Měli jsme tu děti Ukrajinců. Všechny potřebují pomoc s češtinou,“ říká ředitelka Základní školy v Plané nad Lužnicí Hana Vellánová.
Krajský úřad teď žádosti o dotace shromažďuje a posílá na ministerstvo školství. Pokud je školy dostanou, mohou peníze podle Moravce použít na platy asistentů učitelů nebo na přesčasy v podobě doučování. Jak je využijí na posílení výuky, záleží jen na nich.
