„Nedostatkoví jsou slévači, nástrojaři, konstruktéři a jazykově a technicky...

„Nedostatkoví jsou slévači, nástrojaři, konstruktéři a jazykově a technicky zdatní obchodníci,“ popsal například mluvčí ČZ Strakonice Jan Pěnkava. ilustrační snímek | foto: MAFRA

Strojaře jihočeské firmy platí štědře. Odborníků je ale málo

  • 2
Jihočeští strojaři vydělávají víc než pracovníci v jiných firmách. V 58 strojírenských podnicích v kraji byla v prvním pololetí průměrná hrubá mzda vyšší o 6 249 korun.

Jihočeši v prvním pololetí vydělávali průměrně 22 508 korun, výše mezd v kraji patří v celostátním srovnání mezi nejnižší. Tento průměr je však o 6 249 korun nižší, než v 58 strojírenských firmách na jihu Čech sdružených v Odborovém svazu KOVO.

Ze mzdových výkazů těchto firem vyplývá, že méně než 20 tisíc korun hrubého měsíčně si vydělávalo 16 procent zaměstnanců a 20 až 25 tisíc nosilo domů 42 procent techniků. Dalších 19 procent strojařů vydělávalo 25 až 30 tisíc. A necelá čtvrtina špičkových strojařů, technologů a konstruktérů pobírala ještě víc - 30 až 35 tisíc hrubého mělo na výplatní pásce 14 procent pracovníků a více než 35 tisíc devět procent zaměstnanců.

„Je patrné, že z kolektivního vyjednávání profitují všichni zaměstnanci. Nejen ti, které si zaměstnavatel potřebuje nezbytně nutně udržet, a proto jim přidává, ale také ostatní, kteří sice pracují dobře, ale jsou snáze nahraditelní. Výše mezd není v těchto případech závislá pouze na libovůli managementu, ale je věcí dohody se silným partnerem, který zastupuje všechny zaměstnance,“ uvedl Rudolf Tkáč, vedoucí regionálního Odborového svazu KOVO České Budějovice.

Ředitel budějovického úřadu práce Ivan Loukota vysvětluje, že odbory zpravidla působí ve větších firmách, které mají silné postavení na trhu, a tudíž i více zakázek včetně zahraničních. Lepší odměňování si tak mohou dovolit. „Ve velkých zahraničních firmách je fungování odborů naprosto běžnou věcí a spolupráce s nimi je i jedním ze znaků solidnosti. Působení odborů tak samozřejmě může mít vliv na mzdové podmínky,“ zdůraznil Loukota.

O místo sekretářky se ucházelo 130 žen, ale slévačů je málo

Mezi firmy na jihu Čech, kde působí tento nejsilnější český odborový svaz, patří například Jihostroj Velešín, ČZ Strakonice, Robert Bosch, ZVVZ Milevsko, Motor Jikov, Groz-Beckert, Klima a Dura. A přestože se jejich vedení snaží motivovat své zaměstnance perspektivní pracovní kariérou i různými benefity, nové strojírenské posily v regionu stále citelně chybí.

„Když jsme hledali sekretářku do slévárny, přihlásilo se 130 adeptek. Dosyta jsme si mohli vybírat i novou recepční na vrátnici, kterou chtěli dělat i mladí muži. Ale nedostatkoví jsou slévači, nástrojaři, konstruktéři a jazykově a technicky zdatní obchodníci,“ popsal mluvčí ČZ Strakonice Jan Pěnkava.

Přitom ČZ potřebuje ročně posílit svůj pracovní tým více než stovkou zaměstnanců. Proto spolupracuje se strakonickou průmyslovkou a učilištěm a stará se odborný rozvoj jejich žáků. „Postupně se nám daří veřejnost přesvědčovat, že technické obory mají budoucnost. Letos poprvé učiliště naplnilo třídu obráběčů, to je historický úspěch,“ podotkl Pěnkava.

Ve většině silných strojírenských firem v regionu platí, že pracovitý odborník s praxí si domů nosí plat jako manažer, v jihočeských podmínkách okolo 50 až 70 tisíc korun. Některé podniky lákají nové posily i na zajímavý náborový příspěvek, například českobudějovická firma Robert Bosch aktuálně slibuje kandidátům vysokých škol technického směru až sto tisíc korun.

„Přijímáme 100 až 150 technicky zaměřených vysokoškoláků ročně. Nejčastěji potřebujeme projektové technology, vývojové inženýry, konstruktéry a inženýry kvality. Tyto profese nacházejí uplatnění v nových výrobních projektech nebo ve vývojovém oddělení,“ vysvětlila Barbora Schelová, personální ředitelka společnosti Robert Bosch.