Na převaz nohy přišel do chirurgické ambulance v thajské státní nemocnici ve městě Chiang Rai asi padesátiletý muž. Po sundání obvazu se objevila rána hluboká až na kost. Zranění vzniklo po kousnutí kobry, na kterou domorodec narazil přímo za dveřmi své chatrče.
„Nebyl to příjemný pohled. Had ho kousl do nártu. Bylo to povrchové, ale kobra produkuje toxiny, které pak jdou do těla a způsobují odpadávání kůže i masa, takže ta rána byla hluboká až na kost,“ popisuje jeden ze zážitků během své praxe v exotické zemi Sabina Ludányiová, jednadvacetiletá studentka třetího ročníku oboru všeobecná sestra Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
Zdravotnický tým pacienta zručně ošetřil a díky tlumočníkovi se česká studentka dověděla, že jeho prognóza je dobrá. Podobné případy mívají v nemocnici často a rána na noze se zhojí.
„Samotný muž řekl, že kobru hned zabil. Nepřemýšlel prý, jak dlouho v něm byla zakouslá. Pak půlku hada naložil do alkoholu, druhou snědl a až poté se vydal do nemocnice,“ líčí s odstupem několika týdnů už s úsměvem vysoká štíhlá studentka.
První studentka v Thajsku
Studijní praxi na severu Thajska absolvovala od konce srpna téměř do konce října. Do deset tisíc kilometrů vzdálené země v jihovýchodní Asii vycestovala jako první studentka svého oboru Jihočeské univerzity, a proto netušila, co ji tam čeká. Na odpovědi, co tam budu dělat, jak se domluvím, kde budu bydlet, můžu pít tamní vodu nebo jak funguje internet, jí nikdo nemohl odpovědět.
„Proto jsem už po návratu uspořádala přednášku o svých zkušenostech z dvouměsíční stáže v Thajsku pro studenty. Z našeho oboru jich moc do zahraničí nevyjíždí a podle mě je to obrovská škoda. Člověk pozná kus světa a získá větší rozhled,“ říká Sabina Ludányiová.
Když si časně ráno před odchodem na praxi v českobudějovické nemocnici navléká v sychravém prosincovém počasí několik vrstev oblečení, vrací se v myšlenkách do Chiang Rai. Do prosluněných dní se stoprocentní vlhkostí vzduchu a teplotou kolem 31 stupňů Celsia.
Na pokoji leželo 35 pacientů
Bydlela na kolejích Mae Fah Luang Univerzity a do nemocnice jezdila s tamními studenty autobusem už v uniformě.
„Prošla jsem tam chirurgií, chirurgickou JIP, traumacentrem, kardiochirurgií a operačními sály. A pak ještě oddělením čínské medicíny v univerzitní nemocnici,“ vypočítává Sabina Ludányiová.
Ve státní nemocnici se například na chirurgickém oddělení setkala s obrovskou místností, v níž leželo 35 pacientů. A další, kteří nepotřebovali velkou péči, byli umístěni na chodbách. Sestry mají zázemí na kraji místnosti, kde si vyplňují papíry a mají přípravnu infuzí a léků i čisticí místnost.
„Většina pacientů byli rolníci a dělníci, kteří mají základní vzdělání, někdy ani to ne. Byli v této chudé státní nemocnici, protože si nemohli dovolit soukromou. Ale zdravotní péče i vybavení sálů je v ní na vysoké úrovni, srovnatelné s naší lůžkovou péči,“ popisuje studentka.
Přes den o nemocné pečují příbuzní
Zajímavý je v Thajsku systém péče o pacienty. Zhruba od sedmi hodin ráno až do pěti odpoledne jsou u jejich lůžka na návštěvě příbuzní. Poskytují jim veškerou péči, kterou u nás dělá sestra - přebalují je, převlékají, umývají, stelou jim i krmí. Pro Thajce je důležité, aby se jejich blízký měl dobře a aby se o něj postarali.
„Sestry jsou hlavní částí celého oddělení. Doktoři se snaží, aby si u nich nezkazili reputaci, protože sestra dělá úplně všechno. U nás máme vymezené kompetence. Tohle je práce doktora, tohle sestry. V Thajsku doktor jen přijde, napíše papíry, odoperuje, ale sestra vyndává drény, svěrací stehy a dělá další věci, na které u nás nesmí sáhnout. Tam je sestra hodně prestižní a ceněné povolání,“ srovnává Sabina Ludányiová.
Lidé tíhnou k tradiční východní medicíně
Česká studentka zjistila, že Thajci mají jiný přístup k léčbě, než je běžné u nás. Pokud nejde třeba o vážný úraz z dopravní nehody (většinou na motocyklu, kterých tam jezdí spousta), snaží se své zdravotní potíže vyřešit nejdřív s bylinkářem, nebo léčitelem. V nemocnici hledají spásu až poté, když jim nepomůže alternativní medicína.
Rehabilitace tam není, místo toho jdou lidé v Thajsku na akupunkturu, akupresuru, masáž nebo léčení teplem. Víc se ubírají k východní medicíně, třeba i bohatá univerzitní nemocnice tam má oddělení čínské medicíny, kde léčí bolesti hlavy, migrény, žaludeční a střevní potíže, ale i bolesti zad, nohou a další zdravotní neduhy.
„Když jsem zvládla povinnou praxi, absolvovala jsem ještě dobrovolně týden na oddělení čínské medicíny na univerzitě. Měla jsem tam volný přístup osm až deset hodin denně, snažila jsem se stihnout co nejvíc metod. Zaujalo mě tam třeba, že používají hyperbarickou komoru u pacientů s Downovým syndromem,“ říká Sabina Ludányiová.
Dnes si sama umí naordinovat na běžné bolesti místo brufenu akupunkturní jehly. S nově získanými přáteli zůstává v kontaktu. Až napadne sníh, slíbila jim na Facebooku jeho fotku. Ví, že je bílá nadílka se zachumlanými lidmi nadchne. Ale dokud si ho sami neosahají, neucítí, jak studí.
