Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kvůli fotografiím studentka prolezla i bývalý sklad jaderných hlavic

  14:42aktualizováno  14:42
Margit Pohlová z Písku propadla před časem netradičnímu koníčku zvanému urbex. Vydává se do opuštěných továren, domů a dalších míst, odkud si přiváží fascinující fotografie. Ty pak vystavuje na sociálních sítích a v komunitách.

Margit Pohlová objíždí s fotoaparátem republiku i zahraničí. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Opuštěná porodnice, bývalá nacistická továrna Richard nebo legendární hotel Silver Swan. To je jen několik míst, která navštívila 25letá urbexerka Margit Pohlová alias Pohlovka.

Strach, adrenalin, nebezpečí, ale i kouzlo opuštěných míst. O všem, co urbex přináší, mluví usměvavá rodačka z Písku s nadšením i respektem.

Urban exploration

Urban exploration, zkráceně urbex, je poznávání měst, továren či jiných objektů, které vznikly lidskou činností. Nejde o snadno přístupné objekty, ale naopak o místa, která lidé běžně nemohou vidět. Především jde o­ průzkumnické aktivity dnes už opuštěných obytných prostor nebo průmyslových zařízení, ve kterých nadšenci pořizují fotografie. Ty potom upravují tak, aby měly vysoký dynamický rozsah. Průzkumníci musí překonávat překážky, jako jsou ploty, rozpadající se budovy, bezpečnostní kamery nebo ochranky. Někteří vyhledávají opuštěné budovy a továrny se zbytky strojů. Jiní se zajímají o infrastrukturu, tedy hlavně mosty a tunely, nebo se prostě vydávají na místa, která nejsou snadno přístupná, nebo poskytují zajímavý výhled. Urban exploring má jedno nepsané pravidlo: Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.

Zdroj: Wikipedia.cz a Urbex.cz

Ne každý ví, co to urbex je. „Zkráceně to znamená urban exploration, tedy městský průzkum. Jde o prozkoumávání opuštěných objektů a jejich fotografování,“ vysvětluje.

Své první průzkumnické zážitky pamatuje už jako dítě. „Každý urbexer řekne, že to dělal odmalička. Snad všichni jsme chtěli v dětství prozkoumávat zakázaná místa. Já sama jsem jako malá navštěvovala rozestavěnou nemocnici, kterou jsme měli za domem. S partou dětí jsme pak chodili do opuštěných domů nebo do píseckého podzemí, za což jsem také dostala od rodičů vynadáno,“ směje se.

Během posledního roku objíždí s fotoaparátem republiku, ale i zahraničí. „V Česku nás může být tak sto, občas se scházíme. Já mám kolem sebe skupinu čtyř lidí, se kterými vyrážím pátrat. Nedávno jsme byli až u Lichtenštejnska, kam jsme jeli za jedním opuštěným hotelem. Byl krásný,“ vzpomíná.

Nejvíce se mladá žena bála v nacistické továrně Richard nebo v bývalém skladu jaderných hlavic. „Do skladu jsme lezli úzkým vstupem. Ztratila jsem tam pud sebezáchovy. Uvnitř jsme pak cítili kovovou chuť na jazyku,“ svěřuje se Pohlovka.

Historie urbexu sahá do roku 1793, kdy se Philibert Aspairt ztratil při průzkumu pařížských katakomb. Jeho tělo bylo nalezeno o jedenáct let později. Od té doby se píše historie tohoto fenoménu, který má kromě celosvětových legend také stále více fanoušků.

Fotogalerie

Ti navštěvují vše od továren přes vily až po jeskyně nebo podzemí. „Jsou takoví, kteří se zaměřují na jeden typ míst. Já osobně mám ráda obytné domy, kde mohu najít věci z minulosti lidí, kteří tam žili. Dozvím se tak něco o historii domu a popřípadě si něco dohledám,“ líčí usměvavá dívka, která právě dokončuje studium v Českých Budějovicích.

Hledání zapomenutých a opuštěných míst je činností velmi rozporuplnou. Na jedné straně získávají průzkumníci krásné fotky, na straně druhé se dostávají na cizí pozemky. „Jedno z pravidel urbexu je přijít, nafotit a zanechat jen stopy. Nesmíme si nic odnášet,“ přibližuje studentka. Urbexeři pak sdílejí své fotky na internetu. K nim se tak snadno dostanou zloději.

„Jsou urbexeři, kteří místo neprozrazují, jiní ano. Samozřejmě je to pak znát. Vidím to na objektech, kam se vracím a které se mění. Vyrvané zábradlí, okenice a tak dále. Podobné to je i v jiných zemích, kde je urbex rozvinutější. Vždy to ale není jen kvůli tomu,“ vysvětluje.

Díky urbexu se však také spousta objektů podařila zachránit. „Objevila jsem krásný zámek a po čase jsem zjistila, že je už v rekonstrukci, což je asi to nejlepší, co se může stát. Samozřejmě mě mrzí, že se tam už nikdy nepodívám,“ přiznává. „Je to dobré v tom, že díky fotkám si nějaký investor může říct: Tohle je hezká budova, stálo by za to ji opravit,“ připomíná Pohlovka.

Největší radost má ze svých úspěchů. „Vlastní objevy mě těší nejvíc. V Čechách máme víc zlodějů a rádi všechno ničíme, takže tady není moc zachovalých domů. Jižní Čechy jsou rozhodně zajímavé. Navíc se zde urbexu skoro nikdo nevěnuje, takže když jsem začínala, nacházela jsem jako první spoustu míst, která nikdo neměl. Psali mi lidé, kteří chtěli znát, kde se ta místa nacházejí, ale na to neodpovídám,“ dodává.

Průzkum opuštěných budov je také hodně nebezpečný. „Záleží na tom, jak se člověk na místě chová. Musíme uvažovat nad tím, v jakém stavu se objekt nachází,“ připomíná urbexerka. Jedním dechem dodává, že potkat bezdomovce nebo narkomana je zcela běžné.

Do budoucna má v plánu hned několik míst, která chce navštívit. „Teď se chystáme na jedno místo v Německu, které ale neprozradím. Samozřejmě bych někdy chtěla vidět Černobyl, což je taková naše mekka. Ne každého ale láká cesta s placeným průvodcem,“ naznačuje Margit Pohlová.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Jihočeský kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Voda v Budějovicích zůstane Čevaku. Má zakázku na dalších deset let

Další desetiletí se bude starat o dodávku pitné vody v Českých Budějovicích společnost Čevak. Vyhrála koncesní řízení, vše ještě musí schválit zastupitelé....  celý článek

Čepel nože, kterou útočník bodl poškozenému do břicha (březen 2017).
Soud řeší loupež s nožem, napadený říká o útočníkovi, že je dobrý člověk

Vězení na dva až deset let je hrozí čtyřicetiletému prodavači kebabu za napadení svého kolegy ve stánku s občerstvením. Událost se stala letos v dubnu v...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.