Na Šumavě samotné vznikaly v minulosti i plány na znovuvypuštění vlků do volné přírody, žádné se ale neuskutečnily. A Správa NP Šumava možnost zamítla v loňském roce.
„Jelení populace se zvětšuje i přesto, že každoročně zvyšujeme počet odlovených kusů. Vlci by nám mohli pomáhat v udržování jejich stavů. K přímému vypouštění vlků jsme ale nechtěli přistoupit hned z několika důvodů,“ podotýká náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.
Prvním z nich byl fakt, že bylo vlastně jen otázkou času, kdy vlci na Šumavu dorazí, když v jiných oblastech střední Evropy už bez problémů zvládají žít v blízkosti lidí. Uměle vysazení jedinci by navíc mohli rušit i zvířata v populaci, která vzniká spontánně. Dalším důvodem byl lov ve smečkách, který může způsobovat komplikace zemědělcům.
„Je pravda, že dosud jsou vlci prakticky neviditelní. Pokud ale opravdu smečka vznikne a začne lovit, bude její působení v krajině znát mnohem víc. Je nutné vše koordinovat s našimi bavorskými sousedy, protože ta zvířata se budou pohybovat po obou stranách hranice. A lidi na to je nutné připravit,“ vysvětluje náměstek.
V první řadě se park rozhodl oslovit zemědělce, kteří v národním parku pasou svá stáda. Měli by vědět, jak se zachovat v případě, že jim vlci strhnou například ovci, a dozvědí se i to, jak zažádat o náhrady škod.
„Na základě zákona o náhradách škod zvláště chráněných druhů živočichů musí škodu nahlásit do 48 hodin. Po nálezu nás mají kontaktovat, abychom vše zdokumentovali a oni mohli zažádat o její náhradu. Řešíme proto třeba, komu mají volat, abychom tam přijeli co nejdřív a náhradu dostali bez problémů,“ popisuje Starý.
Dalším krokem bude seminář, který chovatelům přiblíží možnosti dotací, jež mohou získat. Samotní chovatelé si postup správy pochvalují.
„Osvěta je důležitá. Tam, kde nechybí komunikace, se snáze najdou všechny možné kolizní body a dá se jim předejít,“ říká Lubomír Janošík, který svá stáda pase poblíž Prášil. Má už zkušenosti s rysem, a příchodu vlků se proto neobává.
„Osvědčila se mi kombinace psů, kteří chodí spolu se stádem, a využití elektrických ohradníků. Vzhledem k malému množství škod to neřeším. Mnohem víc problémů než divoké šelmy dovedou způsobit volně pobíhající psi turistů,“ upozorňuje.
Rys jde po krku, vlk po nohách
S tím souhlasí i Fatima Bradáčová, která se svým manželem chová dvě stovky ovcí hlavně v okolí Rejštejna.
„Tam, kde jsou turisté, můžeme problémy se psy očekávat každý týden. Když zvířata nenapadnou přímo, stáda rozdělí, což je taky problém. S rysy se potýkáme méně často, ale vždy tak třikrát čtyřikrát do roka. A není problém s uhrazením náhrad za škody. S tím možná bude u vlků problém, protože zřejmě půjdou po nohách jako psi a bude těžké určit původce škody. Rys jde vždy po krku,“ říká Bradáčová.
Kromě chovatelů bude nutné o chování šelem dál informovat i turisty a obyvatele. Tím spíše, že si letošní rok národní park vybral jako Rok šelem. Při něm budou odborníci v řadě seminářů a přednášek přibližovat život predátorů šumavské přírody návštěvníkům i místním.
„Lidé z nich mají obecně stále strach, což je znát i ve vlčinci na Srní. Ty obavy jsou ale na našem území zbytečné. Rys i vlk jsou divoká a mimořádně plachá zvířata, která žijí skrytým životem. I naši strážci nebo lesníci, kteří se v terénu pohybují denně, mají problém je spatřit. Mají z nás mnohem větší strach než my z nich,“ dodává mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.
