Kávu si neuvaří, počítač nezapne. A když chce číst, musí si svítit svíčkami. Spisovatel Hynek Klimek, který bydlí na šumavském Javorníku, je už od úterý přímým svědkem ledové kalamity, která trápí podhůří na Prachaticku.
Ještě v úterý byl ve svém nakladatelství Grada v Praze. Když se vrátil, zjistil, že nejde proud.
„Nejdřív jsem si myslel, že mám poruchu přímo v chalupě, tak jsem šel k sousedovi. Ten mě ale uklidnil, že to není u mě. Jenže proud potom nešel celou noc a další den jen pár hodin. Od středečního odpoledne jsme zase ve tmě a já zůstávám odříznutý od světa,“ popisuje Klimek.
Přes příjezdovou cestu napojenou na hlavní silnici leží několik letitých smrků. A podobné stromy v okolí Javorníku stále padají. Občas se ozve dutá rána a potom už jen zvuk drhnoucích větví.
„Takhle je to tady už několik dní. Toho lesa je mi líto. Až vyleze sluníčko, uvidíme všichni, jaká je to spoušť. A les už nikdy nebude takový jako dřív,“ myslí si spisovatel.
Na chalupě obvykle píše příběhy o různých strašidlech. Poslední dny ale jeho práce vázne.
„Nemohu si ani otevřít počítač. Jediné, co na něm sleduji, je pošta a počasí. Šetřím si baterku, protože nevím, kdy se odtud dostanu. A mobil si chodím nabíjet o pár chalup dál, kde má naštěstí majitel centrálu,“ vysvětluje.
Stejně jako další obyvatelé Javorníku, který zůstává jako jedna z mála obcí na Prachaticku pořád v zajetí ledu, je odkázaný na vytápění krbem. Ten ale zvládne vyhřát jen jednu místnost.
„Když padne tma, není vůbec co dělat. Tak sedím a poslouchám rány od padajících stromů. A vymýšlím příběhy o ledových strašidlech, které ale nikam nezapisuji,“ svěřuje se.
Psaní rukou prý už odvykl, dokud je světlo, snaží se alespoň pročítat pověsti a skládat některé už promyšlenější příběhy.
„Doufám, že dnes se dostanu alespoň do Vacova, kde si nakoupím pečivo. Ve středu jsem byl na večeři v javornickém hotelu Krásná vyhlídka, dneska tam také možná zajdu. Nejsou tam žádní turisté ani tam nejde proud. Ale nějaké jídlo tam mají a v bundě se dá i posedět,“ líčil ve čtvrtek dopoledne.
K domu už má v ledu vyšlapanou cestičku, chodí totiž po louce, aby se vyhnul padajícím stromům. Podobnou situaci prý nikdy nezažil. A ani javorničtí starousedlíci nic podobného nepamatují. Podobná kalamita tu byla před 35 lety, tehdy ale byl dopad mnohem menší. Možná i proto, že tehdy byli lidé na podobné situace lépe připraveni.
Současné vybavení je i v Klimkově historické chalupě totiž závislé na dodávce elektřiny.
„Cítím pokoru před přírodou a tím, co se v ní děje. Takový zážitek, jaký máme za pár posledních dní, nás může poučit, že nic není samozřejmé. Ani to, že otočíme kohoutkem a teče nám teplá voda nebo že zmáčkneme vypínač a rozsvítí se světlo. Hlavně mladí lidé by si měli uvědomit, že to, co mají a berou jako samozřejmost, nemusí být navždy,“ říká.
