Měsíc v úplňku svítí jako reflektor a krásně nasvěcuje palouk, kde se třpytí rosa. V provizorní skrýši ze smrkových větví je pořádná kosa. Hodinu nehnutě sedíme a čekáme, až přiletí. Ti, kteří fungují jako zaříkávači, zaklínači, "kaziči" turistických tras. Tetřívci.
Tetřívek obecný je zvlášť chráněný jako silně ohrožený druh.
Je pět hodin ráno a co nevidět by se louka na Stožecku na dohled od Teplé Vltavy měla proměnit v tokaniště tetřívků obecných - menších příbuzných známých tetřevů hlušců. Podívaná, jaká nás prý čeká, se vidí jen na jaře. A budeme ji mít jako na dlani.
Jsme schovaní v chýši z větví, která má jen průzory na dalekohled a teleobjektivy fotoaparátů. Jsme uprostřed tokaniště. Když se tetřívci začínají pářit, nastavují svá pera a bojují jak zápasníci, aby slepicím ukázali, kdo je pánem luhu.
"Přilétají okolo páté a tokají tak do sedmé. Pak začne v obci ruch a stěhují se dále k řece do první zóny," šeptá v úkrytu lesník šumavského parku Adam Jirsa a ostražitě naslouchá pšoukání a bublání tetřívků v dáli. Tak skutečně zvuku, který se ničemu nevyrovná, lesníci a myslivci říkají. A Jirsa začíná také bublat. Od zvířat k nerozeznání.
Tetřívek obecnýStředně velký hrabavý pták z čeledi tetřevovitých. Velikostí odpovídá slepici, samec je černý s nafialovělým leskem, bílá má pouze zadní ocasní pera. Nápadný je červený hřebínek. Samice je nenápadná šedohnědá s černým proužkováním. V Česku jich bylo nejvíce na počátku 20. století, od té doby jeho počty neustále klesají. Tetřívek je zvláště chráněný jako silně ohrožený druh. Nepřítelem je pro něj vedle predátorů i změna prostředí a proměna území, v němž žije. |
Přilétá první tetřívek, slepice. Po pár minutách první kohout a za ním další. Máme opravdu štěstí, mlha válející se nad Teplou Vltavou ustupuje, nad stromy vychází slunce. Úchvatné divadlo začíná.
Tetřívci okolo sebe nakračují jako dva naštvaní bojovníci. Najednou jako by někdo zvolal - Boj! Pustí se do sebe, máchají perutěmi, nadskakují, klovou se. Jde o vše. Najednou jak když do nich střelí, zamávají křídly a letí pryč. Zprava přicházejí mlhou dva lidé s dalekohledem.
A právě to se ekologickým aktivistům a vedení parku příliš nelíbí. Lidé ptáky ruší při tokání a kohout tak nemůže "ošlapat" slepici. Přeloženo z myslivecké mluvy, nemůže ji oplodnit. "Tetřívků už je dnes jen zhruba osmdesát v celém národním parku," říká smutně Adam Jirsa. Číslo je to víceméně přesné. Právě při našem nočním fotolovu Jirsa zvířata sčítal, stejně jako jeho kolegové na dalších tokaništích a kolegové v sousedním Bavorském lese.
Tetřívci jsou ale na Šumavě považováni často za "potížisty". Právě kvůli těmto hrabavým ptákům a dalším z čeledi tetřevovitých se omezují turisté. Například kvůli hnízdění tetřevů nesmí už roky lidé na hraniční přechod Modrý sloup, nebo když správa parku plánovala cyklostezku z Horské Kvildy do Kvildy, měla vést původně právě přes jedno z tokanišť tetřevů u Jezerní slati. Kvůli ochraně ptáků ji musela správa odklonit podél hlavní silnice.
"Na Šumavu patří. Populace tetřívka klesla pod únosnou mez na rozdíl od populace tetřeva, která jde nahoru. Když jsem vyrůstal na Horské Kvildě, tak jsme se k Jezerní slati chodili na tetřívky dívat. Bylo tam třeba dvacet ptáků, dnes jsou tam dva tři," vysvětluje ředitel šumavského parku Jiří Mánek.
