Zhruba stovka účastníků bojovala tři čtvrtě hodiny. Bitevní štěstěna se přelévala z jedné strany na druhou. Nejprve měli navrch českoslovenští povstalci, pak Němci, nakonec dorazila početná jednotka Rudé armády s tankem T34.
Na začátku celé události stála neškodná provokace, kdy dva místní obyvatelé přemalovali nacistické symboly na vývěsce. V následné přestřelce povstalců s německými polními četníky zvítězili Čechoslováci. Jenže jejich radost netrvala dlouho. Po chvíli na místo dorazili ustupující německé jednotky SS.
Že se blíží, signalizoval lomoz obrněných transportérů v ulicích.
„Němci, Němci!“ volal jeden z povstalců a šlapal do pedálů svého bicyklu, co mu síly stačily. K jeho škodě však jeho historické kolo nevydrželo a při úprku se rozpadlo. Málem z toho byl ošklivý karambol. Nakonec jen příležitost, aby se početné obecenstvo zasmálo.
Němci povstalce nakonec pobili díky přesile i větší palebné síle. Rachot kulometů a ohlušující výstřely z děla se nesly ulicemi a byly tak ještě silnější.
Pak ovšem přijela Rudá armáda s tankem, který se šinul po dlažebních kostkách. Na ulici vypadal majestátně. Ovšem bylo to také o mnoho složitější než ve volném terénu, protože tank se musel držet v úzkém koridoru a byl obklopen bojujícími vojáky.
Akce sklidila velký potlesk, zvlášť děti si střílení, výbuchy a jízdu tanku velmi užívaly.
„Mami, mami, podívej, jak střílím po Němcích,“ volal malý chlapec a ve směru jednoho esesáka vyprázdnil zásobník kapslíkovky. „Ale na toho nestřílej, ten se už vzdává,“ rozmlouvala mu to jeho matka.
Chlapec však příliš slitování neměl a po dobití své zbraně pálil dál. Slitování neměli ani povstalci, kteří některé zajaté Němce „popravili“.
