Je mu 23 let a ještě jistě nějaké góly nastřílí.
Můžete se k vašim gólům v posledním utkání vrátit? Jaký byl ten první?
Šli jsme do přečíslení a už si ani nevzpomenu, zda to bylo dva na jednoho, nebo tři na dva. Martin Toman mi dal dobrý balon vedle obránce. Míč jsem si zpracoval a bránícího hráče jsem nechal přeběhnout. Pak jsem se trefil se štěstím a míč prošel gólmanovi mezi nohama do branky.
Pak byla penalta na vás.
Po dlouhém výkopu našeho brankáře Martina Blažka. Míč prošel do šestnáctky, kde jsem si ho zpracoval. Zezadu mě srazil obránce. Martin Kučera penaltu proměnil a vedli jsme dva nula.
Nakonec jste vedení pojistil.
To bylo také z brejkové situace. Šli jsme dva na dva a zleva nabíhal jeden bek a jeden záložník. Tam jsem si míč narazil s druhým útočníkem (Tomanem) a střílel jsem brankáři do protipohybu k tyči. Střely byly po zemi.
Byly to vaše góly číslo pět a šest v sezoně.
No, bylo jich letos málo. Spokojený nejsem vůbec, mělo to být daleko lepší.Na podzim to bylo více neproměněných šancí. Na jaře se celý náš tým trápil a šancí moc nebylo. Když už nějaká přišla, trefovali jsme tyče. Gólů jsme dávali málo celý tým a nikdo s tím není spokojený. Já obzvlášť.
Měl jste větší ambice?
Určitě. V těch situacích si na tréninku věřím a v zápasech taky, ale šest sedm gólů v divizi za celý rok, to je málo.
Můžete připomenout vaši dosavadní fotbalovou dráhu?
Začínal jsem v Jistebnici, odkud pocházím a stále tam bydlím. Ve třinácti jsem odešel do Tábora, kde jsem byl do sedmnácti. Pak jsem přestoupil do Jihlavy, kde jsem hrál rok a půl první dorosteneckou ligu. Pak jsem šel do Viktorie Žižkov, kde jsem hrál divizi a ČFL. Pak už jsem byl jen v divizních týmech. Admira Praha, Benešov. A teď Tábor.
Který ze známějších trenérů vás ve vaší fotbalové kariéře zatím vedl?
V dorostu v Táboře jsem měl pana Kozačku, který nám, co jsme pod ním trénovali, hodně dal. V Jihlavě to byl pan Krieg, který prošel prvoligové kluby jako asistent (začínal v Českých Budějovicích). Když se mi povedlo trénovat na Žižkově s áčkem, tak mě vedl pan Boris Kočí.
Naplnily se vaše představy o sportovní kariéře?
Když jsem byl v dorostu, měl jsem určitě jiné. Každý by si chtěl zahrát ligu nebo někde co nejvýš. To se nepovedlo. Nejvýš jsem hrál třetí ligu. Ale dopadlo to takhle. Dneska mám svoji práci a jsem spokojený. Ale fotbalově to mohlo být lepší. Ambice byly větší.
V utkání v Praze se nečekalo, že uspějete. Přivezli jste tři body. Přitom když hraje Tábor, je to samé jedna nula.
Přesně tak. Takové to bylo vlastně celé jaro. Jedna nula, nula jedna. A bylo jedno, jestli jsme venku, nebo doma. Na podzim to bylo lepší. Teď jsme do Prahy jeli s tím, že oběma týmům o tolik nešlo. Byl to férový zápas nahoru dolů. Domácí omladili a mladí se chtěli vytáhnout. Všichni chtěli dát gól a bylo dost místa. Gólů mohlo být ještě víc.
