Psi běhají vždy za třásněmi s králičí kůží, které přitahuje podomácku vyrobený naviják. Místo motoru slouží startér z osobního auta, buben, na který se šňůra navíjí, je zase vyroben z předního disku ze skútru.
"Umí to vyvinout rychlost až devadesát kilometrů za hodinu, psi běží okolo padesáti až šedesáti," vysvětluje hlavní organizátor Josef Holub z Českého coursingového clubu, který dostihy pořádá a startuje první dva psy výkřikem go!
Trať je dlouhá 550 metrů a mohou na ni všichni psi, třeba i voříšci. Všichni zvířecí závodníci se za třepotajícími se červeno-bílými třásněmi ženou jak splašení.
Trať ale přesně nekopírují, naopak si ji zkracují a hledají, jak si kořist nadběhnout. "To je dobře. Závody většinou vyhrává ten nejchytřejší pejsek, a ne ten nejrychlejší," říká majitelka jednoho z chrtů Jana Krátká, která se podobných dostihů účastní dva roky.
V Milevsku si ale mohli zkusit lidé na trať za návnadou vypustit i jiná plemena psů než jen chrty. "Jsem na to moc zvědavý, jestli vůbec poběží za návnadou, nebo jestli se na to vykašle a uteče do polí," smál se čtyřicetiletý Daniel Proud z Písku, který přijel do města nejen kvůli chrtím závodům, ale chtěl vidět i výstavu psů. Sám vlastní zlatého retrívra.
V běžných ostrých závodech chrtů dokonce hon za kořistí hodnotí porotci, a to podle několika kritérií. Zkoumají rychlost psa, obratnost, jak se snaží dohnat kůži, jak se pokládá do zatáček, jaké má úsilí kůži dohnat a jak ji na konci závodu chytí.