Ledová plochá dráha - ilustrační foto.

Ledová plochá dráha - ilustrační foto. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

V Rusku měl Klatovský jedinou taktiku: Ujížděl jsem, aby mě nedohnali

  • 0
Když si šli bratři Klatovští pro ocenění za vítězství v posledním závodě mistrovství republiky družstev na ledové ploché dráze v Růžené, zastavil je spíkr programu a připomněl skvělé výsledky Antonína Klatovského v seriálu Grand Prix, který je na ledě mistrovstvím světa.

"Jaká byla taktika?" zněla otázka. "Ujíždět!" odpověděl záhy Antonín Klatovský. "Ujíždět, aby mě nedohnali." Jet Grand Prix a jet závod v Česku, to je velký rozdíl, říkal později. "Ostatní tady u nás se dost zlepšili," ujistil. "Ale na to, aby se dostali do světa, budou muset ještě hodně makat. V technice i všeobecně."

Svět je jinde. Hlavně je na ploché dráze na ledě v Rusku. Tam jsou armády jezdců, kteří obsazují nejlepší pozice ve světě. Zbytek Evropy občas zaboduje.
"Závod tady je dobrý," řekl dále nejlepší současný český jezdec. "Ale pro mě je do Grand Prix o zpomalení. Kdybych jezdil jen tyhle závody, v životě nemůžu jet Grand Prix," konstatoval dále. "Tohle byla spíš taková exhibice."

Nic to nemění na tom, že pořadatelů v Česku si váží. "Dík za to, že se takové závody organizují. Že lidé tady vidí, jak vypadá motorka, jak se to jezdí. Za to patří všem od ledů poděkování."

V této sezoně má s bratrem Janem tři nové ledové speciály. Rámy a vše s nimi spojené připravuje otec jezdců, bývalý vicemistr světa Antonín Klatovský starší. Motory jsou značky JRM Jawa Divišov.

"Pérování si dodáváme. Stejně jako rámy," přiblížil Antonín mladší. "Aby se stačilo světu, musí být materiál plnohodnotný. Na tom to stojí. Proto jsou výsledky."

Rozhodují i jiné věci. Antonín Klatovský mívá na levé noze silniční motocyklovou botu. Je lehčí, měkčí a ohebnější. Na pravé noze má motokrosovou. Tvrdší a odolnější. Na špičce boty má tvrdý návlek z umělé hmoty. Jinak by ji odletující naštípaný led rychle rozbil. "Takové obutí mají všichni," ujistil jezdec, který povede českou reprezentaci i na mistrovství světa družstev.

O titul v Růžené Klatovští jet nemohli. Chyběl jim jeden závod. Všechno sice znovu vyhráli, ale stačilo to na čtvrté místo celkem. O titul jel 25letý Andrej Diviš. Ale byl celý zaražený, přikrčený. Jindy vtípky, tentokrát nic. "Den blbec," vysvětloval kamarádům kolem sebe. "Co na Pecku vymyslím, to nevím," říkal také vážně před dodatkovou jízdou. Nakonec vyhrál a získal v životě svůj druhý titul. První vybojoval týden předtím v jednotlivcích.

Soupeřem byl Jan Pecina. Osmačtyřicetiletý jezdec, který za rok shodil 26 kilogramů. "Titul jsme obhajovali, ale pozdě jsme přidali," vtipkoval. Jeho spolujezdec upadl a tým přišel o body.