„Pravděpodobná příčina šíření lýkožrouta severského z jeho původního území, kterým byla severská tajga od Švédska po Sibiř, je klimatická změna a rozšíření smrkových porostů na nepůvodní stanoviště,“ řekl Petr Doležal z Laboratoře aplikované fyziologie hmyzu Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd.
Teorii o šíření díky klimatickým změnám podporuje i skutečnost, že dříve nebyl lýkožrout severský zaznamenáván v nadmořských výškách nad 600 metrů, přičemž v současnosti se vyskytuje i nad 1 000 metrů nad mořem.
Jiný zeměpisný původ, ale i vývoj lýkožrouta severského se podepsaly na jeho odlišnosti proti dříve studovaným druhům - lýkožroutu smrkovému a lesklému.
„Mezi rozdíly v biologii těchto škůdců patří třeba různá odolnost proti chladu, jiné chování při vyhledávání hostitelských stromů či jiná denní doba, kdy brouci na stromy naletují,“ sdělila referentka publicity Biologického centra Daniela Procházková a dodala, že lýkožrout severský ničí smrčiny nejvíc na severovýchodní Moravě a ve Slezsku.
