Petr Walla vítá klienty v malé pracovně nabité odbornými publikacemi. Hostí je čistou vodou, kterou má na stole ve žluté keramické konvičce stále čerstvou.
"Poradnu provozuji tři měsíce. Funguje pod občanským sdružením jako nestátní a nelékařské zařízení. Radím lidem, kteří mají problémy s alkoholem a chtějí se léčit, kde jim pomohou, nebo u mě po ukončení léčby absolvují ambulantní doléčování," vysvětluje padesátiletý muž střední postavy.
Na sobě má košili s krátkým rukávem a džíny, působí otevřeně a také trochu jako učitel, který umí připoutat pozornost ke svému předmětu. Ačkoli poradnu v kanceláři teprve rozjíždí a pracuje v ní s první dvacítkou klientů, nabitý informační server alkohol-alkoholismus.cz provozuje už šest let.
"Měl jsem dobrou práci a spokojenou rodinu"
Pustil se do toho proto, že z vlastní zkušenosti ví, jak snadno může člověk propadnout alkoholu a jak těžko se pak vrací zpátky.
"Měl jsem dobrou práci a spokojenou rodinu se dvěma dětmi. Pracoval jsem jako vedoucí grafického studia ve velké tiskárně, byl jsem úspěšný a maximálně spokojený," líčí Walla svůj předchozí život v rodném Kladně.
Po čtyřicítce ale začal jeho pozvolný pád. V práci byl od rána do večera, kvůli ní to začalo skřípat doma. A tak si začal muž, kterému alkohol nikdy nechutnal a kamarádi mu říkali Jednopivčák, pomáhat berličkou. Alkoholem.
Přišel do práce, dal si panáka, během dne dalšího, a aby nemusel poslouchat doma výčitky, stavil se v hospodě.
"Pil jsem pivo a tvrdý. A hlavně jsem byl hladinkář - pivo jsem si dával na žízeň a panáky, abych si vyčistil hlavu. Když byly peníze, popíjel jsem lepší koňáčky, ale stejný efekt měl i fernet, vodka či becherovka," vypráví.
Dlouhé měsíce si vůbec nepřipustil, že alkohol není jeho přítel. Nakonec ho tato berlička připravila o práci i rodinu a muž se ve 42 letech definitivně rozhodl své závislosti zbavit.
"Zatím poradnu dotuju ze svého. V Budějovicích nemá konkurenci, funguje tu jen AT ambulance u psychiatrie v budějovické nemocnici, která je narvaná. Já mohu klientům nabídnout flexibilní kontakt, anonymitu a zkušenost člověka, který ví, jak těm lidem je. V žádném případě neshazuji odborníky, ale prožil jsem si to, vím, co to je, když je člověku špatně, co má a co nemá dělat, co mi pomohlo," shrnuje.
