Najdete tu běžné plovoucí podlahy, ale i vzácné koberce. Třeba 70 let starý perský skvost Bazar koberců v Káhiře. Má hodnotu luxusního auta. Majitel velkoobchodu František Strnad jej vystavuje v prodejně, aby se z něj mohli těšit i zákazníci.
"Je unikátní tím, že běžně se ručně vázané koberce dělají s hustotou 300 tisíc až milion uzlíků na metr čtvereční. Tenhle má 2,4 milionu," popisuje majitel vzácný koberec. Ten však není na prodej.
Ostatní koberce a plovoucí podlahy ze všech možných materiálů už ovšem ano. Nabízeným sortimentem je prodejna největší ve střední a východní Evropě. Stojí za tím ovšem 23 let tvrdé dřiny.
František StrnadNarodil se 18. července 1955 v Českých Budějovicích. Celý život bydlí v Lišově. Je vyučený zedník-obkladač. Po vojně dělal mistra na lišovském učilišti. V lednu 1990 začal podnikat, firma se postupně rozrůstala. Dnes zaměstnává 56 lidí, z toho 18 je přímých pokrevních příbuzných, ve firmě pracují další, kteří se přiženili. Sám je ženatý a má dvě děti. Syn Tomáš dělá ve firmě obchodního ředitele. Koníčkem Františka Strnada je kromě perských koberců v zimě lyžování a v létě kolo. Rád také cestuje. "Jako stavař se dívám, co naši předkové postavili a jak lidé žijí," popisuje podnikatel. Byl například mezi indiány v pralese v Mexiku nebo u stromových lidí na Papui-Nové Guineji. |
Podnikat jste začal už v lednu roku 1990. To jste byl jeden z prvních dobrodruhů...
Já jsem v podstatě podnikal už před revolucí. Jsem vyučený zedník a pokladač, dělal jsem mistra tady na odborném učilišti. Melouchařili jsme a od roku 1984 i s povolením. Po revoluci jsem si uvědomil, že prosperovat bude jen firma, která si bude dodávat svůj vlastní materiál. Začal jsem v garáži s šesti tisíci korunami na vkladní knížce. Když jsem jel s rodinou lyžovat na hory, zajel jsem do Rumburka, kde jsem koupil na dluh koberce za sto tisíc. Na začátku lidi chodili a ťukali si na čelo, že se chci v Lišově uživit koberci.
Co pro vás byl zlomový moment, že jste se rozhodl naplno se věnovat podnikání a pustit práci?
Byl to zcela náhodný okamžik. Pracoval jsem na učilišti a zároveň si přivydělával prodáváním a pokládáním koberců po práci a o sobotách a nedělích. V květnu roku 1991 přišel jeden Čechoameričan, že by potřeboval položit podlahu rodičům ve Vrátě. Neměl jsem moc čas, tak jsem mu řekl, že od 1. července mám prázdniny a že to udělám. On mi řekl: Všichni tu chcete mít své jisté a k tomu si něco přivydělat. Ale tím vám ujíždí vlak. Já z toho do rána nespal. Druhý den jsem na učilišti dal výpověď. Od té doby jsem jel naplno. Přikupovali jsme další nemovitosti vedle té garáže a rozšiřovali se. Ze začátku jsme měli české koberce a poté i zahraniční. Dovážíme z Německa, Belgie, Nizozemska.
Jak je to nyní s českými výrobci koberců? Textilky dopadly špatně...
S výrobci koberců je to, bohužel, stejné. V tomto oboru jsme měli vyspělý a kvalitní průmysl. Bohužel, většina skončila.
Dnes máte obrovskou prodejní a skladovou plochu s nejširším sortimentem ve střední Evropě. Druhů podlah tu máte tolik, že se v tom člověk skoro ztratí. Není to až kontraproduktivní?
Výběr je veliký, ale zákazník je dnes opravdu náročný. Když jsme začínali, měli jsme 13 koberců a lidi říkali, že takový výběr jako my nemá nikdo. Dnes jich máme jen v kusových kobercích šest tisíc. Jsou však zákazníci, kteří si nevyberou. My jsme ovšem schopni jim nabídnout zboží přímo z továrny ze zahraničí, které bude podle jejich představ.
V poslední době mi přijde, že jsou koberce na ústupu. Z moderních bytů a domů už skoro vymizely. Říká se také, že nejsou vhodné pro alergiky. Pociťujete nějaký odklon?
Poměr v tržbách mezi koberci a hladkými podlahami je u nás dlouhodobě vyrovnaný. Je to vždy o módní vlně. Když přišly laminátové plovoucí podlahy, šlo všechno stranou a nejvíc korek, který je podle mě vůbec nejlepší. Lidi dnes už však zjistili, že laminát je tvrdý, studený. Éra hladkých podlah už pomalu končí a lidé se vrací ke kobercům. Pokud chodíte doma bez pantoflí, jsou koberce mnohem zdravější pro páteř. Pro alergiky jsou hladké podlahy lepší, ale jen pokud se denně vysávají. Což málokdo dělá, a pak je to stejné jako koberec. Podlahové topení to ještě zhoršuje. Každý na to má jiný názor, někteří zaměstnanci si nemohou vynachválit vinylovou podlahu, já bych si to do bytu nedal.
Prodáváte i exotické a luxusní koberce. Jezdíte pro perské přímo do Íránu?
Do Íránu nejezdíme, kupujeme je na veletrhu v Hannoveru. Jinak ale jezdíme pro koberce do Indie, Nepálu nebo Číny. Jsou velmi ceněné. Funguje to tam tak, že jedna rodina zadává práci malým domácím dílničkám. Je to paradoxní, nejluxusnější zboží vzniká v těch nejnuznějších podmínkách někde na špinavém dvoře.
Jaký je o ručně vázané zboží zájem?
Hodně to závisí na ekonomické situaci. Když mají lidé málo peněz navíc, nekoupí si nadstandardní zboží. Ale pořád je tu skupina, která ví, že tyto koberce si pořídí s tím, že jim vydrží a budou po nich chodit i jejich děti.
