Co že se přitom dal i na pískání? "Doma jsem pískal od dvaadvaceti," vysvětloval slušnou češtinou. Zaměňuje tykání za vykání a naopak, ale slovní zásobu má výtečnou. "Bavilo mě to. Je to super týmový sport," povídal. "Ale bez pravidel se hokej hrát nedá." Má rád brusle. "Rád bruslím. Líbí se mi pohyb. Mám rád hokej." A hned dodal: "Tady lidé dobře znají pravidla. Hokeji rozumějí."
"Píská tu několik let," říkal o posile sboru hokejových arbitrů v kraji sekretář krajského hokejového svazu Luděk Pavelka. "Až minulou a tuhle sezonu ale píská krajské soutěže na nejvyšší úrovni." Naposledy byl Brett Whitley na čáře krajské ligy při utkání Hluboká - Vimperk. Domácí vyhráli 4:2. Hlavním byl Jan Brůha, na čáře ještě asistoval Antonín Knor. "To jsou výborní kluci," ujišťuje jejich kolega ze zámoří. "Mám tu hodně dobrých kamarádů." Jmenuje další rozhodčí a také Luďka Pavelku.
Zápas Hluboká - Vimperk se mu líbil. "Oba týmy makaly. Hrály dobře, byl to dobrý zápas," říkal. "Není to veliký stadion, spíš menší," připomněl Kuki arénu, která je bez zakrytí, bez střechy. "Hned jsme tam byli u sebe. Ale hokej to byl pěkný." "Napsal mi, abych ho už v prosinci nedelegoval, že se stěhuje," potvrdil sekretář Pavelka. "Je mi to líto, protože je to fajn člověk."
Whitley neměl nikdy problém. "Pokaždé, když jsem mu zavolal, byl ochotný a slíbil, že přijde," popsal Pavelka. Jednou mu vypadl rozhodčí, tak volal Američanovi. "Říkal, že je sice na obědě s přítelkyní, ale že přijde. Za hodinu už byl na zimním stadionu. Vždycky ochotný." Krajský svaz ho využíval i při mezinárodních zápasech a dalších příležitostech. Byl tlumočníkem. Podílel se i na Memoriálu Miroslava Dvořáka. "Nikdy neřekl, že nemá čas. Pokaždé se snažil, aby byl na místě včas a aby nám pomohl," uvedl Luděk Pavelka.
Že byl rodák z Kalifornie také v jižních Čechách s lidmi kolem sebe spokojený, to několikrát opakoval. "Teď se ale rozmýšlím, kam půjdu. Jestli do Prahy, nebo do Krkonoš," popsal. "Když tam nebude práce, půjdu jinam."
Je v obraze. Ví o tom, že v Čechách je více příležitostí pracovat na horách. "Nejsou tady vysoké hory," připomněl. "Ale jsou tu právě ty kopce, kde se dá dobře jezdit na snowboardu." Doma v Kalifornii sice nebydlí v horách, ale má k nim relativně blízko. "Tři hodiny autem. To není tolik.Máme dobré dálnice, v horách jsem brzy."
Proč tedy žil tak dlouho v jižních Čechách? "Líbí se mi tu. Svět se mění, ale jižní Čechy jsou pořád stejné. Vesnice tady jsou super." Vnímá jinak to, čeho si lidé zapomínají vážit. "Za pár minut jste tady v přírodě. Je to hezké prostředí, klid. Není tu tolik lidí."
Zná i ruch měst. Ví dobře, jak si civilizace vytvořila konzumní společnost, a jmenuje téměř všechny hypermarkety ve městě. "Jsou blízko sebe. Lidé chodí z jednoho do druhého a líbí se jim to," připomněl. "Ale každému se to líbit nemusí. I když je to prostě život."
Fascinuje ho historie. "Mám ji moc rád," vyznal se. "Historie Evropy je zajímavá." Připomněl, že v Americe sice byli indiáni, ale minulost je tam o moc chudší. "Civilizace u nás doma je krátkou dobu. V Evropě je dlouho. Je tu všechno." Zmíní bez zaváhání rok 1265. Rok založení Českých Budějovic si pamatuje, jak je vidno.
"Kousek odtud je Dívčí kámen," zasnil se. "To je krásné místo. A je tam i zbytek letadla ze druhé světové války," připomněl.
Jihočeský kraj se mu nebude opouštět snadno. Nejspíš. Ale určitě ho neopustí navždy. Jednou se zase ukáže a znovu se vrátí na místa, která se mu líbí. I za přáteli Jihočechy.
