Jako v ledovém království. Dvacetimetrový vodopád v Terčině údolí zamrzl

  • 6
Unikátní jev je v těchto dnech k vidění v Terčině údolí u Nových Hradů na Českobudějovicku. Dvacetimetrový vodopád tam téměř zamrzl. Pod obří krustou z ledu protéká jen malý proud vody.

Celá scéna vypadá jako z pohádky nebo z fantasy filmu. Zamrzlý vodopád připomíná vstup do ledového chrámu. Led je částečně i na říčce Stropnice, jejíž náhon vodopád napájí.

„Já jsem naposledy viděla zamrzlý vodopád v Terčině údolí před více než dvaceti lety. Tehdy jsme na něm dokonce stáli a slyšeli uvnitř zurčení vody,“ líčí Květa Jarolímková z Kulturního a informačního centra Nové Hrady.

K vodopádu vede příjemná procházka po vyznačené naučné stezce od parkoviště v Údolí u Nových Hradů. Od auta jsou to necelé dva kilometry. Dá se jet i na běžkách. Cestou minete Hamerský mlýn, empírový lázeňský dům Lázničky a zříceninu Modrého domku.

Ideální podmínky k fotografování zamrzlé scenérie panují téměř po celý den, protože slunce je v zimě nízko na obloze. „Nejlepší je to ale odpoledne těsně před západem slunce, kdy ještě prosvítají poslední paprsky mezi stromy a místo dostává snovou atmosféru. Potom už je nutné použít stativ kvůli delšímu expozičnímu času,“ radí redaktor a fotograf MF DNES Petr Kubát.

V tomto stavu vydrží vodopád i v dalších dnech

Zpět od vodopádu se můžete vrátit vrátit stejnou cestou, nebo pokračovat po okruhu přes tvrz Cuknštejn a 500 let starého památného dubu. Celá naučná stezka měří pět kilometrů.

Podle předpovědí meteorologů vydrží vodopád v tomto stavu určitě i v dalších dnech. Mírně oteplit se má až na začátku příštího týdne, ale stále budou teploty pod nulou.

Romantický krajinný park v údolí Stropnice nechal vybudovat hrabě Jan Nepomuk Buquoy v roce 1756 na popud své manželky, hraběnky Terezie Buquoyové. Její jméno toto oblíbené výletní místo dodnes nese. Umělý vodopád vysoký zhruba dvacet metrů vznikl v roce 1817.

Park měl původně rozlohu 68,8 hektaru a nazýval se Valloncherie. Dnes se Terčino údolí rozkládá na ploše 138,3 hektaru. V roce 1949 bylo vyhlášené národní přírodní památkou.