V pořadí 12. budějovický sídelní biskup byl ve funkci celkem 12 let. Ač nebyl Jihočechem, kraj si zamiloval a přál si zde také dožít.
Zprávu potvrdil sekretář diecézního biskupa v Českých Budějovicích Pavel Ambrož. „Informace o posledním rozloučení přineseme, jakmile budou známy,“ uvedl.
Paďour se narodil 4. dubna 1943 ve Vraclavi na Orlickoústecku. Toužil být lékařem, kvůli třídnímu původu nesměl studovat vysokou školu. Vyučil se mechanikem počítačových strojů a poté studoval herectví na Divadelní akademii múzických umění v Praze.
Stal se hercem, studoval ve Francii režii, vedl i dětský soubor a nakonec si vybral kariéru kněze.
V roce 1970 nastoupil na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan v Mariánských Lázních, pak ztratil takzvaný státní souhlas a vstoupil tajně do řádu kapucínů. Byl rovněž neoficiálním sekretářem kardinála Františka Tomáška.
Když razantně odmítl spolupráci s StB, byl v roce 1979 propuštěn. Po revoluci se stal provinciálem na první poválečné kapitule kapucínského řádu, o dva roky později ho papež Jan Pavel II. jmenoval pražským pomocným biskupem, vysvěcen byl počátkem roku 1997 kardinálem Miloslavem Vlkem.
Více než rok byl biskupem-koadjutorem českobudějovické diecéze, 25. září 2002 biskupský úřad převzal po svém předchůdci Antonínu Liškovi.
„Jako biskup jsem tu prožíval hluboké věci, které mohu jen těžko prokázat. Modlil jsem se za obtížné situace i lidi, kteří se v nich ocitli, a radoval se, když se je podařilo zvládnout,“ řekl v roce 2014, kdy se s úřadem loučil.
