Štěpán Mikuláš Mareš prožil dětství s matkou v Českých Budějovicích. Nejvíc času trávil se svým dědečkem.
“S ním jsem chodil každý den na procházky kolem Malše k velkému dubu před Roudným. Vyprávěl mi, odpovídal na všechny moje otázky, ale nejradši jsem byl, když zpíval epické zpěvy o krásných princeznách, rytířích a useknutých hlavách. Uměl také skvěle zacházet s nožem a vyřezávat. Jednou mi ho půjčil a já si ořezal tužku na obou stranách. On pak pravil mé mamince: Bóžo, z toho kluka bude prozíravý člověk,“ vzpomínal před půl rokem v rozhovoru pro MF DNES.
Kreslit začal od chvíle, kdy udržel v ruce tužku. „Využíval jsem prázdné listy na konci čtecích kalendářů. Jednou jsem na své narozeniny namaloval portrét Stalina. Jak jsem pak kreslil ve skicáku na další papíry třeba Krista na kříži, tak se to postupně prokopírovalo. Nakonec měl Stalin trnovou korunu a Ježíš zase metály na prsou. Byl jsem už surrealistou, aniž bych o tom věděl,“ vyprávěl vousatý umělec s neustálou hravostí v očích.
Vyučil se v českobudějovické smaltovně. Později pracoval v keramické dílně i jako propagační výtvarník na výstavišti a v kulturních domech. Za komunismu pro něj nebylo jednoduché vystavovat. Od listopadové revoluce byl na volné noze.
Díla jsou ve sbírkách po celém světě
„Po roce 1989 všechno najednou šlo, mohli jsme cestovat. Vystavoval jsem všude možně, moje díla se začala prodávat. V královské akademii v Dublinu mi dokonce přijali dva obrazy. Dostal jsem od nich upozornění, že je to výjimka, protože od cizinců berou jen jeden,“ říkal.
Jeho díla jsou také v Alšově jihočeské galerii a ve sbírkách soukromých sběratelů po celém světě. Samostatně vystavoval v Praze, Českých Budějovicích, Dublinu, Heidelbergu a dalších místech.
Na poslední českobudějovické výstavě v Komorní galerii u Schelů vystavoval kresby inspirované Bretaní. Poprvé tam byl v roce 2005 a od té doby se tam pravidelně vracel. Vytvářel kalendář pro českobudějovickou pobočku bretaňské společnosti, vydával také bibliofilie.
O Marešově úmrtí informovala Alena Schelová z českobudějovické Komorní galerie u Schelů, kde Mareš pravidelně vystavoval. Pro českobudějovickou galeristku byl Mareš jedním z nejbližších přátel.
„Před třemi týdny se byl u nás v galerii rozloučit. Říkal, že si přeje, aby konec byl rychlý. To se mu splnilo,“ dodala Schelová.
Poslední rozloučení bude v pátek 15. dubna od 14 hodin v kostele sv. Prokopa a Jana Křtitele. Zádušní mši bude sloužit českobudějovický děkan Zdeněk Mareš.
