„Byl to člověk neobyčejně morální a statečný. Mnohé soudce, jakož i mě, výrazně ovlivnil,“ uvedl v pondělí táborský soudce Petr Černý, který uctil jeho památku před začátkem hlavního líčení se Stanislavem Snášelem minutou ticha. Bernát zemřel minulý čtvrtek.
Bernát soudil 45 let. Rozhodoval o vině a trestu v případech mnohých vražd. Například dal doživotí trojnásobnému vrahovi z Tučap u Soběslavi, který zabil otce, matku a bratra. Velmi sledovanou kauzou byla i vražda romského mladíka Tibora Danihela, kterého skupina skinů zahnala v roce 1993 do Otavy v Písku a on utonul.
V tomto případě nařídil rekonstrukci celé události. „Nejdřív jsme změřili šířku řeky a další údaje. V době neštěstí tam trénovali vodáci. Trenér i jeho kluci tam museli znovu nastoupit. Stejně jako svědkyně, které události u řeky pozorovaly. Nakonec do vody vlezl potápěč, měřil hloubku. Vše, obraz i zvuk, snímala kamera. Najednou jeden z obžalovaných řekl, že tehdy v řece tolik vody nebylo. Celou dobu přitom tvrdil, že tam vůbec nebyl. Advokát jen zařval mlč, ale už to bylo nahrané,“ líčil Bernát před lety v rozhovoru pro MF DNES (celý si ho můžete přečíst zde).
Soudil i několik špiček StB, například jejího posledního velitele, generála Alojze Lorence. Nebo Ludvíka Zifčáka alias „mrtvého studenta Šmída“. V tomto případu jako svědek vypovídal i Václav Havel.
Dva tresty smrti pro vojáky
Za svou kariéru udělil dva rozsudky smrti. V prvním případě vojákovi, který znásilnil a brutálně ubodal ženu. „Rozbil jí obličej kameny, a navíc ji na celém těle pobodal a pořezal. Měla devatenáct ran. Vrah se umyl, převlékl a vyrazil na zábavu. Tam se začal chovat divně. Lidé si všimli, že má poškrábané ruce, a chytili ho. Byl to otřesný případ,“ vzpomínal.
Druhým popraveným byl voják, který v opilosti zastřelil dva své kolegy a další zranil. Bernát byl dokonce u jeho popravy. „Exekuce se konala v popravčí místnosti na Pankráci. Museli tam být tři mistři popravčí, lékař, soudce i prokurátor. Když jsem sešel dolů, minul jsem rakev a uvědomil si, že se tam popravovali i nevinní lidé, tak mi nebylo příjemně. Ten odsouzený se uškrtil na oprátce vahou svého těla, když se pod ním otevřelo propadlo. Lékař mi vysvětlil, že hned upadl do bezvědomí. Ale jeho srdce ještě bilo. Čekali jsme asi jedenáct minut, než jej úředně prohlásil za mrtvého,“ vyprávěl.
Sám přitom byl proti trestu smrti. Ten považoval za „úřední mord“. Výjimkou by podle něj byly velké teroristické útoky, u jejichž pachatelů se dá o popravě uvažovat. „Když činy člověka příliš ohrožují společnost, tak nezbývá nic jiného, než se takové osoby zbavit,“ konstatoval v roce 2007, když se loučil s kariérou soudce.
Poslední rozloučení s Jiřím Bernátem bude v pátek od 11 hodin v obřadní síni táborského krematoria.
