Josefina Napravilová se narodila v Plzni 21. ledna 1914. Kvůli studiu práv se později přestěhovala do Prahy, kde prožila celou druhou světovou válku. Během květnového povstání pomáhala ošetřovat raněné a posléze pečovala o osvobozené vězně z Terezína.
Jako pracovnice Červeného kříže navíc provázela konvoj s pomocí Čechům, kteří se za války dostali do Švédska.
Po návratu ze Skandinávie se Napravilová vydala do Mnichova, kde sídlilo hlavní repatriační centrum. Tam se dostala ke kartotéce se záznamy o dětech českých rodičů, které byly za války deportovány k adopci do zahraničí. Navzdory pečlivě vedené evidenci nebylo pátrání po zmizelých dětech jednoduché. Podařilo se jí vrátit domů 40 dětí.
Když se v Československu dostali k moci komunisté, pracovala pro Mezinárodní organizaci pro uprchlíky ve Vídni, kde pomáhala československým emigrantům.
Proto ji režim zbavil státního občanství a ona pak žila v Kanadě. Do své vlasti se vrátila natrvalo v roce 1994. Dlouhá léta bydlela v Bechyni ve vilce, kterou později prodala a peníze věnovala nadaci na podporu studentů medicíny.
Poslední roky prožila v táborském domově pro seniory. V říjnu 2009 jí byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
V lednu Josefina Napravilová oslavila sté narozeniny. Ještě ve středu jí k jubileu opožděně popřál i prezident Miloš Zeman, který byl na jihu Čech na třídenní návštěvě.
