Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Instruktor: Ženy chtějí zbrojní průkaz víc než dříve. A chodí připravené

  8:23aktualizováno  8:23
Milan Veselý cvičí zájemce o získání zbrojního průkazu. Všímá si, že žadatelů za poslední roky přibývá a mění se i jejich struktura. Zhoršující se bezpečnostní situace ve světě zvyšuje zájem Čechů o zbraně.

Milan Veselý je instruktor a zkušební komisař odborné přípravy na zkoušky k získání zbrojního průkazu. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Lidé se chtějí umět bránit, a tak si zbrojní průkazy dělá stále více lidí. Zatímco dříve se jednalo o nadšence či myslivce, dnes se struktura výrazně změnila. Ve velké míře mají zájem i ženy.

Srovnání posledních tří let

1. pololetí roku 2014

Počet držitelů ZP 25 570

Počet přihlášek ke zkoušce 780

Počet reg. zbraní 69 216

1. pololetí roku 2015

Počet držitelů ZP 25 671

Počet přihlášek ke zkoušce 678

Počet reg. zbraní 71 971

1. pololetí roku 2016

Počet držitelů ZP 26 495

Počet přihlášek ke zkoušce 1 467

Počet reg. zbraní 73 747

S větším počtem uchazečů o zbrojní průkazy ovšem klesá připravenost lidí na zkoušky. Milan Veselý připravuje zájemce v Jihočeské střelecké škole a je i zkušebním komisařem. Podle něj by měla být příprava lidí přesně definovaná a povinná.

„Když chcete řidičský průkaz, musíte jít do autoškoly a absolvovat určité množství hodin teorie a praxe. Teprve pak můžete jít ke zkoušce a získat řidičský průkaz. U zbrojních průkazů by mělo být také zákonem stanovené, aby lidi nechodili ke zkoušce nepřipravení. Stává se, že tam přijde člověk, který chce průkaz skupiny C pro lovecké zbraně a neumí rozebrat brokovnici, protože ji vidí poprvé,“ popisuje svou zkušenost Milan Veselý.

Pociťujete z pozice instruktora a komisaře nárůst zájmu lidí o zbrojní průkazy?
Jednoznačně. Lidé nejsou hloupí, vnímají to, že se bezpečnostní situace ve světě i v našem nejbližším okolí prudce zhoršila. Bojí se a chtějí se připravit na nejhorší. Z mého pohledu je ten nárůst zhruba o sto procent za poslední roky.

Změnila se i struktura uchazečů o zbrojní průkaz?
Dříve chodili buď lidé, kteří se chtěli zabývat sportovní střelbou, dále ti, pro které byly zbraně koníček, tedy sběratelé, a pak samozřejmě myslivci. Absolutní většina uchazečů dnes chce zbrojní průkaz skupiny E - pro ochranu života, zdraví a majetku. A to spojují s dalšími skupinami zbrojního průkazu, ale prioritou je pro ně právě „éčko“. Zajímavé také je, že chodí výrazně více žen. Těch je nyní zhruba třetina. Dříve byla třeba jedna z patnácti.

Mají ženy ke zbraním jiný přístup?
Ženy mají jiný přístup už k samotné přípravě na zkoušku. Obecně jsou pečlivější a odpovědnější. Na druhou stranu se zbraní ze začátku více bojí. Když však strach překonají, mají výborné výsledky jak při zkoušce, tak později i na střelnicích při soutěžích. Struktura žadatelů se změnila i vzdělanostně. Většina uchazečů jsou nyní středoškoláci a vysokoškoláci. A ve věku, kdy už mají nějakou životní zkušenost. To je obrovský posun. Zajímavé je, že lidé si dnes také uvědomují, že zbrojní průkaz je svým způsobem konkurenční výhodou na trhu práce. Protože když se budete ucházet o zaměstnání a v životopisu uvedete, že jste držitelem zbrojního průkazu, znamená to, že jste bezúhonný, zdravý a hlavně spolehlivý, tedy člověk, který se nedopouští porušení zákonů, ale nedopouští se ani přestupků. Pokud držitele zbrojního průkazu například chytí policie za volantem s alkoholem v dechu a následně v krvi, tak tím okamžitě přichází nejenom o řidičák, ale také o zbrojní průkaz. Prostě není spolehlivý.

S čím mají lidé u zkoušky největší problém?
Většinou nebývá problém se střelbou. Dát čtyři zásahy z pěti ran do terče na deset metrů pro uchazeče nebývá až tak složité. Největší problém je s bezpečnou manipulací se zbraní, rozborkou a sborkou zbraně, přípravou zbraně ke střelbě a se znalostmi základních věcí, které držitel zbrojního průkazu prostě musí znát a umět. To je zároveň v zásadě to nejdůležitější - člověk musí mít naučené návyky, jak se zbraní zacházet, aby eliminoval rizika pro sebe a své okolí. Kdo to neumí, nemůže zkouškou projít. Stačí u zkoušky jedna chyba a je konec.

Kolik procent lidí neuspěje?
Když se zadaří, tak je to asi jen jedna třetina. V průměru ale zkoušku neúspěšně absolvuje až polovina žadatelů o zbrojní průkaz. Ti, kteří opakují, se už většinou připraví poctivě a zvládnou to. Ale jsou i tací, kteří přijdou na druhý pokus a udělají stejnou chybu.

Není to tak trochu nebezpečné povolání, když se pořád pohybujete v přítomností zbraní?
Několik lidí, kteří byli se mnou v soutěžích nebo byli mými kolegy v profesi, tu již bohužel nejsou, protože něco důležitého v bezpečném zacházení se zbraní podcenili nebo zanedbali. Člověk si nikdy nesmí říkat, že umí a zná všechno. Nebojím se zbraní, ale čím má člověk víc zkušeností, tím víc je opatrnější. Na sebe i na ostatní. Musíte mít oči všude. Umíte si představit, že byste svou neopatrností přišel o své dítě nebo někoho blízkého?

Ne, to opravdu nedovedu.
S tím se prostě nedá žít. Proto každý držitel zbraně musí plnit základní bezpečnostní pravidla. Zbraň musí mít řádně uloženou a nenabitou, mít zvlášť střelivo, zvlášť zbraně a vše zajištěné, aby se k nim nedostal někdo, kdo se k nim dostat nemá anebo nesmí. A na střelnici bude dělat jen to, co má, aby druhé neohrozil. Pokud to tak bude, nemůže se nic stát. Já osobně jsem byl několikrát vystaven nebezpečným situacím. Párkrát se na mě někdo otočil s nabitou zbraní a řekl mi, „že to nestřílí“. V tu chvíli nevíte, zda se máte smát, nebo sebou plácnout do bahna. Držitel zbrojního průkazu by měl na sobě pracovat, cvičit a zdokonalovat se v ovládání zbraně. To, co ukáže u zkoušky, je opravdu jen minimální základ znalostí a dovedností, které musí budoucí držitel zbrojního průkazu prokázat.

Kdy člověk může použít zbraň pro svou obranu, aby sám neměl problém? V zákoně je to popsáno dost vágně.
To je skoro otázka pro právníka, anebo dokonce více právníků. Podle trestního zákona se můžeme bránit v nutné obraně, když útok na zájem chráněný trestním zákonem hrozí, začal a pokračuje. Ovšem musíme se bránit tak, aby obrana nebyla zřejmě nepřiměřená způsobu útoku. Posoudit, co je přiměřené ve chvíli, kdy vás někdo třeba ohrožuje na životě, jde velmi těžko. Soud na to má měsíce, vy ale na to máte vteřinu. Můžete použít úder zbraní, nebo varovný výstřel, ale nesmíte ohrozit nezúčastněné osoby. Pokud je měkký podklad, kde nehrozí, že se střela odrazí, je lepší střílet do země. Pak útočník vidí, že zbraň je nabitá ostrými náboji, a zastavíte ho. Ale někdy ne.

Může ozbrojená veřejnost zabránit teroristickým útokům nebo útokům šílených střelců?
Jsem o tom přesvědčený a je to patrné zejména v Izraeli, kdy se stalo několik případů, kdy ozbrojený civilista zneškodnil útočníka, který chtěl vraždit. Kdyby byl nějaký statečný držitel zbrojního průkazu s legálně drženou zbraní v restauraci v Uherském Brodě, kde ten útočník zastřelil několik lidí, mohlo to dopadnout jinak. Čím víc lidí s legálními zbraněmi bude, tím se budu cítit bezpečněji. Člověk, který má zbrojní průkaz, musí splňovat přísná kritéria zákona a je pod velmi podrobným mikroskopem policie. Ostatně se domnívám, že zejména velení české armády by se mělo na držitele zbrojních průkazů obrátit s konkrétní nabídkou, aby se stali příslušníky Aktivních záloh Armády ČR. Věřím, že by taková výzva nezůstala bez kladné odezvy.

Na druhou stranu, střelec v Brodě měl také zbrojní průkaz...
Tam to ale nebylo zavinění policie, ale lékaře. A dílčí chyba jednotlivce v systému, který měl včas varovat, že ten člověk je psychicky nemocný. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby policie dostala podnět od lékaře, nemuselo k tragédii dojít.

Zájem o zbraně roste. Na střelnici míří i rodiny

120 procent. O tolik se za první pololetí letošního roku zvýšil zájem Jihočechů o zbrojní průkazy. Zatímco loni žádalo v první polovině roku 678 lidí, letos jich ve stejném období bylo 1 467.

Počet držitelů průkazů roste dlouhodobě, stejně jako počet registrovaných zbraní. Podle policie, která zbrojní agendu vyřizuje, je letošní skokový nárůst patrný po celém Česku. Je tak pravděpodobné, že je to reakce na rostoucí počet teroristických útoků a zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě.

Že ke zkouškám míří výrazně víc lidí, zaregistrovali i Břetislav Novák a jeho syn Petr, kteří provozují střelnici na Borku. „Dříve se tu konala jedna zkouška za měsíc, teď bývají tři. Je také delší čekací doba, nyní se již zaplňují říjnové termíny,“ popisuje Petr Novák.

Jenže to má i odvrácenou stránku. Zatímco dříve neuspěli během jedné zkoušky dva uchazeči, teď jich komisaři vyhodí i deset z dvaceti.

„Ve výsledku tak není nárůst držitelů zbrojních průkazů tak výrazný, protože řada lidí zkoušky prostě neudělá,“ říká Petr Novák. Ti, kteří průkaz dostanou, často ani nejsou příliš aktivní střelci. Na střelnici chodí párkrát do roka, aby si udrželi mušku a nevypadli ze cviku.

„Hodně lidí si dnes udělá zbrojní průkaz a zbraň si nepořídí. Chtějí se naučit zbraně ovládat a mít jistotu, že až bude potřeba, pistoli si budou moci opatřit,“ podotýká Břetislav Novák.

V posledních letech se ale i na střelnici výrazně proměnila klientela. V daleko větší míře chodí ženy. Těch je nyní okolo 40 procent. A velkým trendem je, že zastřílet si chodí páry, a dokonce i celé rodiny. „Každý víkend tu máme minimálně dvě rodiny. Sportovní střelba je skvělý relax. U dětí je samozřejmě vhodné začínat vzduchovkami nebo malorážkami, aby se se zbraní seznámily,“ poukazuje Petr Novák.

Platnost zbrojního průkazu je deset let. Jeho pořízení vyjde na několik tisíc, v závislosti na počtu skupin, o které má uchazeč zájem – pro sběratelské účely, sportovní, lovecké, pro výkon povolání a ochranu života a majetku.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.