Do depa přijíždí závodník. S jeho motorkou je evidentně něco v nepořádku. Není čas na velké spravování ani na hrdinství. Technik polévá rozběsněný stroj vodou, závodník je na chvíli zahalen oblakem páry. Na nic nečeká a s bzukotem roje lesních včel jeho fichtl vyráží zpět na trať.
V areálu Automotoklubu Soběslav v sobotu závodilo 118 pilotů motorek do 50 kubických centimetru na 14. ročníku Fichtel Day. Hodinový vytrvalostní závod vyhrál ten, kdo dokázal odjet nejvíc kol. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. Upravené stroje měly skupinu Sport a standardní pak Klasik. Ty se daly stručně popsat třemi slovy: Řve, smrdí, a nejede.
Fichtel Day v Soběslavi |
"Klasik jsou stroje v původním složení s neznatelnými úpravami. Nesmí tam být jiné tlumení, převodovka, karburace, zapalování," přibližuje pravidla ředitel závodu Petr Sluka.
"Když jsme začínali, byla to taková sranda akce, jelo nás 23. Během let se to rozrostlo do poloprofesionální úrovně. V kategorii Sport jsou už i jezdci, kteří mají stroje skvěle připravené a jezdí závodně motokros," líčí Sluka.
Většina pilotů v kategorii Sport brala závod vážně. Ti, kteří jeli ve skupině Klasik, sice také bojovali jako lvi, pro mnohé však byla evidentně nejdůležitější zábava. Tomu odpovídaly i jejich soutěžní stroje. Někteří je měli pestrobarevně natřené, jiní ozdobené například kelímky, slámou, jeden závodník měl dokonce na řidítkách bažanta.
Některé pionýry vypadaly vcelku seriózně a moderně, jiné byly skutečnými klasiky a zdálo se, jako by je jejich majitelé hodinu před závodem vytáhli z dědečkovy garáže.
Trať byla neúprosná. Sedm set metrů prověřilo stroje ostrými zatáčkami i rovinkami a také jedním skokem.
Nechyběly drobné karamboly a pády. Natěsnat 90 jezdců v kategorii Klasik do jednoho závodu znamenalo, že se chvílemi jelo koleno na koleno. Rychlosti strojů ovšem předurčovaly míru případného zranění maximálně na oděrky.
"Letos to byl nejhezčí závod, co kdy byl. Jelo se parádně," popsal své dojmy Karel Calta. Pro něj to byl už sedmý ročník, stejně jako pro jeho klub Motokolena z Týna nad Vltavou. "Loni to bylo hrozné, byly kaluže, že se nedalo skoro jet. Vypadali jsme pak jako koule z bahna," zavzpomínal třiatřicetiletý muž.
"Mám Jawu 25 tady od kolegy. Koupil jsem ji od něj za tisíc korun. Je odlehčená rzí a má na sobě hezkou samolepku. Na výsledek úplně nejedeme, závodíme hlavně mezi sebou v klubu," dodal Calta.
