Tohle se stává již několik desetiletí. Udělala to má sestra, r. 1959, můj syn r.1972. Holt děti myslí po svém. Něco je v té jejich milé hlavičce napadne a zrealizují to. Prostě paní učitelky takové šikulky nemůžou uhlídat. Ono by to chtělo opravdu, i v dnešní době trochu Makarenka. Pár dobrých na zadek nikomu neublížilo a samozřejmě velmi důkladná diskuze s dítětem.

Stalo se mi asi před čtvrtrokem, sice ne ve školce, ale doma. Dcera šla k lékaři a přivezla mi dvojčata (kluky) na hlídání, věk 2 a půl. A jak si kluci hráli s kostkama, tak jsem vyřizovala po skype zprávu kolegyni do práce a periferně viděla, jak odcházejí. Byla jsem klidná, protože dveře na záchod a na chodbu zavřené a tak jsem předpokládala, že šli do kuchyně. Ale nedalo mi to, a šla jsem se podívat, co tam dělají. Vykoukla jsem z pokoje a krve by se ve mě nedořezal. Dveře na bytovou chodbu dokořán a kluci nikde. Chytla jsem je skoro až v přízemí. Prostě je to přestalo s babičkou bavit, tak šli za maminkou.

Od té doby si pamatuji, že už dosáhnou na kliku a je nutné preventivně zamykat.

Z první třídy jsem občas chodil přes les a po lávce přes řeku. Skouknul jsem, jak se klubou ptáčata, hodil rybám koníka na pampelišce nebo chytil ještěrku. Mámě jsem na louce natrhal kytky, ještěrku neocenila. A ujistil ji, že jsem šel po silnici, samozřejmě. To jsme holt ještě byli zaostalí. Děti neměly EU lidská práva, teď jsou trvale pod bdělým dozorem zdatného ošetřovatele.

Pamatuji si jak děti už podnikali na prvním stupni základní školy. Holčičky přes plot prodávaly pampeliškové věnce pár lidí jim drobné dala a strážníkům městské policie se to líbilo. Jenže přeci jen jim to učitelka zakázala.

V necelých šesti letech jsem začal chodit do školy. Kilometr lesem na autobus a někdy i celé tři kilometry až do školy.

Deti by mely mit cipy a u východu by mely byt bezpečnostní ramy jako v obchoďáku, které houkaji při průchodu. Dále GPS sledovací jednotku. Školka by měla mit navíc elektrický ohradník a vršek plotu ostnaty drat se ziletkama, aby si to rozmysleli uličníci

Jako nadsázka - dobrý.

Jako konstatování - děs.

Ve Vamberku ze školky utekli mí dva kluci několikrát a učitelka na mě byla ještě nasr. když jsem jí řekl, že v Německu by skončila ne na hodinu ale na vteřinu...

Když tam byla střevní epidemie, děti zvracely, horečky , průjem, tak to tam ty kravičky včetně dětského doktora ututlaly. Když jsem se jich zeptal, zda mají schované vzorky jídel, tak tam na mě ječely všechny včetně uklízečky...

Tak pokud vám kluci soustavně utíkají ze školky, tak bych skutečně nehledal vinu u učitelek.

V pěti letech je to (skoro) předškolák, takže žádná tragédie to není. Pokud už věděl, kde a jak se má přecházet ulice, tak v zásadě se mu nic hrozného nemohlo stát. Ale taky bych z toho měl nepříjemný pocit.

Asi před 3. týdny se v naší školce stalo něco podobného. Děti byly se 2 učitelkami na procházce, ale do školky se vrátily bez dvou holčiček. Na chybějící děti upozornila až kuchařka, které zbyly dva talíře s obědem. Celou dobu si učitelky ničeho nevšimly

Naštěstí holčičky zůstali v klidu v zámeckém parku, kde byly na vycházce.

Moje máma taky učí v školce, ale pořád počítá a počítá. Některý učitelky to považují za zbytečný. Ale pořád se ukazuje, že to zbytečné opravdu není

Jednou za čas je podobný průšvih s dobrým koncem potřeba, aby si dali pozor i ostatní.