Kam šplhá české cyklistické eso před slavnou Tour de France

San Pellegrino (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jak trénuje Roman Kreuziger na Tour de France? Reportéři MF DNES navštívili českého cyklistu na vysokohorském kempu v Dolomitech.

Roman Kreuziger v přípravě na Tour de France | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Cedule u silnice nás vítá: Bienvenuti al Passo San Pellegrino. Jsme namístě, v průsmyku San Pellegrino. Dvacet domů, kostelík, na louce se pasou koně. Okolní kopce jsou stále zasněžené, ale lanovky dávno nejezdí. Dva montéři právě sundávají ze sjezdovek sítě. Na dveřích hotelů najdete jen nápisy CHIUSO. Zavřeno.

Od dubna do půlky června se tu život zastavuje. Horská chata Cima Uomo je jedinou výjimkou. Před ní stojí na parkovišti Škoda Scout 4x4 s českou espézetkou, opodál starší volvo ze Slovenska, další italské vozy.

Tady našla útočiště cyklistická stáj Liquigas. Postupně se tu vystřídá všech 29 závodníků týmu. "Barák máme pronajatý od minulého pondělí do konce srpna," říká Roman Kreuziger. Stejně jako loni je pro něj Cima Uomo ve výši 2 030 metrů základnou při dvoutýdenním vysokohorském kempu. Tady nabírá formu na Tour de France.

Slongo: Roman je perfekcionista

Září jako sluníčko, je neustále dobře naladěn. Bodrý chlapík Paolo Slongo nestojí nejvýše v hierarchii sportovních ředitelů Liquigasu, pro Romana Kreuzigera je však osobou klíčovou. Mužem, který mu plánuje trénink.

"Paolo se mnou dělá třetí rok. Ví už, co zvládnu a co mi může naložit." Když Kreuziger vyhrál závod Kolem Sardinie, věnoval svůj triumf právě jemu. K narozeninám. Na San Pellegrinu je Slongo tak trochu mužem pro všechno. "Si, si," přitakává a zase se usmívá.

Funguje tu coby sportovní ředitel, šéf kempu, trenér imechanik v jedné osobě. A vůbec mu to nevadí: "Dělal jsem 14 let trenéra nároďáku žen a pak týmu do 23 let. Při tom se naučíte všechno."

Co si myslí o Kreuzigerovi? "Je perfekcionista," říká a na stvrzení svých slov přikyvuje: "Si, si." "Víte, mnohem radši pracuji s Romanem než s těmi, kterým něco napíšu a oni to potom nesplní," dál chválí českého svěřence.

K Tour hledí s optimismem: "Roman bude lepší než loni. Je pořád mladý. Může bojovat o bílý dres pro nejlepšího mladíka." Kreuziger se pousměje: "Ale to bych musel Tour vyhrát, ne? Vždyť i Andy Schleck ještě pojede o bílý dres." Slongo tedy svoluje: "Tak mysli na 6. nebo 7. místo. A když bude líp, bude jen dobře."

"Jo, je to tu trošku na hlavu," povídá. "Ale připravíš se líp, než když jsi doma. Však víš, jaké to doma je. Tam máš vždycky co dělat, spousta dalších věcí tě rozptyluje. Tady ne."

Spartánské, ale dobré

Během zimní sezony je v chatě frmol. Stojí uprostřed sjezdovky, slouží coby penzion a restaurace, na terase chytají lyžaři bronz. Jenže lyžaři jsou pryč a běžný personál také. Teď tu přebývá pouze 11 cyklistů Liquigasu, 3 maséři, kondiční trenér, sportovní ředitel Paolo Slongo a jeho manželka. Ta dočasně zaskakuje za kuchaře.

Zavřená je i místní restaurace, stoly a židle jsou přikryté. Parta Liquigasu si vystačí s malou jídelnou s dřevěnými lavicemi. "Je spartánská, ale my toho moc nepotřebujeme." V rohu běží v televizi tenis, na stolku leží Gazzetta dello Sport, oslavující triumf týmového kolegy Bassa na Giro d’Italia.

Na pokojích bydlí po dvou, Kreuziger s Italem Ossem. Kola uskladňují v garáži u chaty. Tam, kde jindy stojí sněžné skútry. V prosinci, když při zimním soustředění na San Pellegrinu podnikali túry na běžkách i sněžnicích a potřásali si rukou se sponzory, ubytovali je ve čtyřhvězdičkovém hotelu s bazénem, saunou, vířivkou, posilovnou. Nic z toho v Cima Uomo nenajdete. "Až příští rok chtějí něco dostavět," říká Kreuziger.

Stáj Liquigas, jedna z nejúspěšnějších v profipelotonu, disponuje ročním rozpočtem 6 milionů eur, který je jeden z nejnižších z 18 elitních Pro Tour týmů. Britský Sky, podporovaný miliardářem Murdochem, má 25 milionů eur ročně. Armstrongův Radio Shack dvacet, ruská Kaťuša a americká Columbia po patnácti...

Cima Uomo není kdovíjaký drahý luxus. Ale muži, kteří se sem sjeli, ani luxus nehledají. "Máme tu jasný režim trénink – odpočinek – spánek. Jídlo i masáže jsou připravené, nemusíš se o nic starat. To je ideální," libuje si Kreuziger.

Když prší, šlape uvnitř na ergometru: ráno tři čtvrtě hodiny nalačno, pak hodinu na časovkářském a hodinu na silničním kole. Ovšem většinou příroda spolupracuje. Tak jako dnes. Mezi mraky vykukuje modrá obloha, po desáté hodině se sestava Liquigasu vydává na trénink.

33 serpentin na Passo Pordoi

O italských Dolomitech se traduje, že když je Bůh tvořil, měl obzvlášť dobrý a rozmarný den. Slunce tady garantují 300 dní v roce, horizonty jsou pohádkové. Jenže kochejte se, když se na kole právě řítíte osmdesátkou do údolí nebo když se drápete na "schůzku smraky" na Passo Pordoi. Třiatřicet očíslovaných serpentin jako by nemělo nikdy skončit. Teploměr ukazuje jen 4 stupně, studený vítr fičí rychlostí takřka 100 km/h.

Pordoi je legenda. Na něm se psaly dějiny Gira, kamenný památník tu má i jeho pětinásobný šampion Fausto Coppi. U stařičkého hotelu zastavují na kafe motorkáři v bundách Harley Davidson a němečtí turisté. "Dai, dai," povzbuzují Kreuzigera místní Italové.

Přijíždí sem první, na kopci spořádá housku s medem, dobije baterky. "Je lepší na každém passu něco sníst, i když zrovna nemám hlad. Jakmile chytneš hlaďáka, je složité dostat se domů," říká. Kolem se tyčí rozeklané štíty masivů Sella a Marmolada. "Bývá to tu dobré na focení. Ale dneska fakt strašně fouká," uleví si. Dalších 28 serpentin čeká při cestě dolů.

Za jediný tréninkový den nastoupá Kreuziger do kopců 50 kilometrů a překoná 4 000 výškových metrů. Jen o tisíc méně, než měla letošní královská etapa Gira.

Tréninkový plán pro dvoutýdenní kemp mu sestavil kouč Slongo. Úvodní dny byly aklimatizační. "To jsem si dal Pordoi jen úplně lehce a pak jezdil tři hodiny v údolí." Později přidal ostřejší výšlapy na kopce do 1 700 metrů. Načež přišly na řadu třídenní bloky: První den dvoufázový trénink, potom 2 těžké dny, se šesti až sedmihodinovými porcemi v horách.

67,5 kila: váha pro Tour

Závěrečnou zkouškou má být pětikilometrová horská časovka. "Máme změřeno, v jakých tepových a wattových pásmech jsem se tu pohyboval. Časovku pojedu napoprvé na nižší hodnotu, podruhé na vyšší, napotřetí skoro nadoraz. Pak data vyhodnotíme a zjistím, jestli se mi už jezdí dobře."

V květnu onemocněl, odstoupil z etap Kolem Romandie, znejistěl. Tehdy bral třídenní antibiotika. Teď slézá na San Pellegrinu po šesti hodinách z kola. Jak se cítí? "Unavený jsem, ale zničený ne. Což je dobré znamení." Loni na San Pellegrinu shazoval kila, aby dosáhl ideální váhy pro Tour. "Letos mám 67,5 kilo, to by mohlo zůstat. Spíš si hlídám karbohydráty, abych neztrácel svaly."

Režim stravování už přizpůsobuje etapám Tour, aby mu tělo přivyklo, od letoška pod dohledem dietologa Lucy Mondaziho z Mapei Centra. Detailně rozebírají, jaké jídlo Kreuzigerovi při tréninku nesedlo, kolik vypít denně minerálů, jak rozdělit spotřebu proteinů, kdy povečeřet kuřecí, kdy rybu. A mluví o vzorečku, podle nějž by cyklista měl konzumovat bílkoviny: když vynásobíte svou váhu číslem 1,8, dostanete číslo, které v gramech udává vaši optimální denní dávku proteinů.

"Taky už vím, že v každém steaku je 30 procent proteinů. Takže když si dám 200gramový steak, spočítám si, jestli ještě potřebuju nějaký proteinový koktejl." Připadá vám to příliš puntičkářské? Omyl. Profesionální cyklistika je věda. "Jsou to maličkosti. Ale ve finále mohou rozhodovat."

A teď s Bassem do Francie

Začátkem června Cima Uomo ani nejbližší okolí moc příležitostí k rozptýlení nenabízí. Po tréninku mohou sjet 12 kilometrů do městečka Moena, kde však začátkem června najdete jen jednu funkční pizzerii. Navštívili je dopingoví komisaři, o volném dni naopak zamířil Kreuziger do továrny SIDI, jejíž tretry nosí a kde pro něj vyráběli lépe odvětranou verzi pro Tour.

"Po večerech tu někdo hraje karty nebo jiné hry. Ale jde hlavně o klid. Nejčastěji jsem na pokoji." Každé odpoledne sledovali u televize koncovky etap Gira. "Zato o Tour se mezi sebou zatím moc nebavíme," říká.

Brzy budou. V závěru týdne se parta ze San Pellegrina začala rozpadat, Slovák Peter Sagan i Kreuzigerův spolubydlící Oss zamířili na jednorázový závod do Philadephie, pryč se chystal i Kreuziger.

Tento týden má v Miláně sraz s Ivanem Bassem, naloží kola a autem zamíří do francouzských Alp. "Vyzkoušíme si posledních 60 kilometrů 8. etapy Tour do Morzine a skoro celou 9. etapu." Tam už na ně dýchne atmosféra závodu, jenž je pro cyklisty tím, čím pro atlety olympiáda. Třetího července to vše v Rotterdamu vypukne.

Z nizozemského startu se peloton povalí do Francie. S ním i devět borců Liquigasu. "Sestava týmu pořád není hotová. Pořád přebývá tak pět jmen." Otom, že v ní bude Roman Kreuziger je však už půl roku rozhodnuto. Na Tour de France čeká mladého Čecha pokus číslo tři.

Další boj o Top Ten. A možná nejen o ni.

Kreuzigerův den: 6 horských průsmyků, 140 kilometrů, běžná pracovní dávka

Prožijme s Romanem Kreuzigerem den na vysokohorském kempu. Jak probíhá?

8.00 Budíček
Nutit se nemusí. "Probouzím se sám. Doma jsem zvyklý vstávat kolem tři čtvrtě na osm."

8.15 Snídaně
"Moc se nepřecpávám." Houska se šunkou, houska s marmeládou, vločky, čaj. Toť vše.

10.30 Do práce
Parta 11 cyklistů se schází u garáže, kde jsou uložena kola, vyrážejí na trénink. Zelenomodrý týmový automobil se sportovním ředitelem Paolem Slongem je následuje.

11.45 Průsmyk číslo 1
Passo Sella, první z šesti průsmyků na trase aneb jedenáctikilometrové stoupání po stoleté silnici. Kreuziger šlape první, za ním vrchař Finetto, mnohem dál ostatní. "Jel jsem 80 až 100 otáček za minutu, na nižším tepovém prahu."

12.00 Obléct!
Na vrcholu ve 2 400 metrech zastavují, před sjezdem oblékají bundy, čelenky. Slongo rozdává občerstvení. "Dáváme si malé houstičky nebo banán na každém kopci."

12.30 A znovu nahoru!
Další průsmyky čekají: kratší Passo Val Gardena a po něm Passo Campalongo. Dolů do údolí, nahoru, dolů, nahoru. Kreuziger plní plán. "Při stoupání jedu tři minuty sílu a dvě minuty lehký převod."

14.00 Legenda
Slavný průsmyk Passo Pordoi, výšlap z Arubby o 794 metrů výš ke kótě 2 239 metrů. Kreuziger opět šlape vpředu před ostatními. "Půl hodiny kvalitního posilování. Strašně fouká, o to těžší to je."

14.30 Dělení týmu
Po sjezdu do údolí se část týmu vrací na chatu, Kreuzigerova vrchařská parta pokračuje dál k průsmyku Valle, přidávají si celkem 55 kilometrů. Už nepijí čistou vodu jako zkraje tréninku, ale iontové nápoje a tekutiny obohacené minerály. "Během tréninku tak dva a půl litru. Hrozí tu dehydratace."

15.30 Trápení nakonec
Závěrečné stoupání z Falcade na San Pellegrino bolí. "Tohle je jeden z nejtěžších kopců, až 18 procent." V nohách mají 140 dolomitských kilometrů.

16.00 Pozdní oběd
Manželka Paola Slonga servíruje těstoviny a salát.

17.30 Strečink a relaxační cviky
Společné cvičení je dobrovolnou akcí. Slovenští sourozenci Saganovi strečují, Kreuziger vynechává. "Po šesti hodinách dřiny se mi do toho nechce."

18.30 Masáž
Je delší než během závodů, kde trvá po etapě do 60 minut. "Tady pracujeme víc, vydáváme spoustu energie." Japonský masér Nakano se mu věnuje 80 minut. "Nohy mám pobouchané samy od sebe. Když pak do toho sáhne masér, trpím. Až později se uvolním. A hlavně: další den mi tělo zase funguje." 20.00 Večeře Zeleninová polévka, losos, salát.

21.15 Pokec
Většina týmu po večeři posedí v jídelně, klábosí, sledují televizi, než se postupně vytrácejí na pokoje. "Tam vyřídím telefony, a když mám chuť, zkouknu nějaký film."

23.00 Večerka
"Devět hodin spánku je pro mě ideální," říká Kreuziger.

Ráno začne jeho práce nanovo.