Jednou z prvních jezdkyň, které u nás začaly propagovat jízdu v dámském sedle, je Lucie Krahulcová Hřebejková. Ta si na koně poprvé sedla bokem před jedenácti lety a natolik ji to uchvátilo, že už jinak nejezdí.
Je dokonce i držitelkou českého rekordu ve skoku, v dámském sedle zdolala na hřebci z píseckého hřebčince překážku o výšce 145 centimetrů. "Neoficiálně to bylo dokonce 150. U toho ale nebyl komisař, takže se to nepočítalo," říká devětadvacetiletá jezdkyně z Líšnice u Milevska, kde s manželem chová 11 koní.
Mistrovství ČR v jízdě v dámském sedle.
"Dříve jsem jezdila v kostýmech na různých průvodech. Jenže jezdit v historickém oblečení moderně nebylo úplně ono. Proto jsem se začala zajímat o jízdu v dámském sedle," dodává. V té době to bylo velkou exotikou. "Když tu takto někdo jezdil, bylo to hlavně pro film, a ne pro radost," vzpomíná Krahulcová.
V roce 2004 založila se svojí kamarádkou občanské sdružení Dámy v sedle. Podle ní je velkým problémem tohoto sportu vybavení. Koupit dobré sedlo je obtížné. "Dříve nebylo k dostání, dneska to jde, ale je strašně drahé. Kvalitní stojí kolem 50 tisíc," poukazuje.
Mistrovství ČR v jízdě v dámském sedle.
Nejčastější otázka, kterou slyší, je: Jak se na tom dokážeš udržet? "Skoro nikdo to nechápe, ale mě to přijde přirozené. Jsem možná jediná v republice, která jezdí jenom dámské sedlo. Ostatní to mají jako koníčka, ale normálně jezdí obkročmo. To já už se bojím," říká Krahulcová s úsměvem.
Jízda v dámském sedle je zcela odlišná. A to jak pro jezdkyni, tak pro koně. "Jsou jiné povely a kůň si musí zvyknout i na nové rozložení váhy. Člověka z toho zase bolí jiné kosti a jiné svaly," dodává Krahulcová, která si z Písku odvezla bronzovou medaili z parkúru.
