Zatažené závěsy v pokojích, nábytek přikrytý bílými potahy a chlad. Přesně takhle teď vypadají zazimované pokoje na hlavní prohlídkové trase letohrádku Kratochvíle u Netolic na Prachaticku. Kastelán Vojtěch Troup každý den zámkem prochází. Kontroluje, zda je vše v pořádku.
"Zámkem chodíme dvakrát denně. Musíme dbát na to, aby vzácný mobiliář nebyl vystavený mrazu. A tak jsou přes zimu v sálech jen ošetřené kusy nábytku. Jinak všechny věci ukládáme do depozitáře. Jsou to například kovové předměty, porcelán, nádobí, knihy, astronomické přístroje. Zvláštní pozornost věnujeme cínovému nádobí. Depozitář je temperovaný s možností ovlivnění klimatického režimu. Díky temperování tam můžeme zajistit řízené odvlhčování," popisuje Vojtěch Troup. O zámek se stará už 28 let.
Zatímco odemyká jednotlivé pokoje, vysvětluje, proč v některých není skoro žádné světlo. Závěsy jsou roztažené po celé délce oken.
"Snažíme se o to, aby se do místností dostalo co nejméně světla. Jsou tady obrazy a tapiserie. Světlo barevné vrstvy degraduje," říká s tím, že závěsy se po zimě neperou, jen se protřepávají. "Čištěním bychom jim spíše ublížili," naznačí, když za sebou zamyká studenou místnost.
V patře nikdy není pod nulou
Zdůrazňuje, že se Kratochvíle nevytápí. Vzhledem k tomu, že je zámecká vila obehnaná vodním příkopem, je třeba sledovat vliv spodní vlhkosti a vody.
"Čtyřikrát týdně měříme v zámku teplotu a vlhkost. V patře se teplota nikdy nepohybuje pod nulou. Především v přízemí se vlivem vlhkosti a nízkých teplot na zdech objevují soli, které samozřejmě narušují omítky. S tím nemůžeme v průběhu zimy nic dělat a opravy necháváme na léto. Opravy narušených omítek řešíme prakticky po každé zimě," vysvětluje 57letý Troup.
Vstupujeme do komnaty Petra Voka, kterou také zdobí štukové malby a zatažené červené závěsy. Zbytek je zahalený v bílém stejně jako v ostatních sálech. "Nábytek odsouváme ode zdí, aby prostory mohly větrat," ukazuje.
Přes Velký Horní sál projdeme do Zlatého pokoje, intimního prostoru, který sloužil majiteli zámku Vilému z Rožmberka. V pokoji je zatemněno, přesto se v něm vyjímají zlacené malované tapety a výzdoba stropu. Pokračujeme do sousedního Zlatého sálu, v sezoně nejvíce obdivované místnosti zámku. Zazimovaný vypadá pustý. Přesto uchvátí množstvím zlacených štukových scén a zdi rozzáří ručně malované tapety.
"Byl to sál, kde Vilém z Rožmberka prezentoval své bohatství, uměnímilovnost a také své možnosti. V době, kdy vznikal Zlatý sál, zastával Vilém z Rožmberka v českých zemích funkci nejvyššího purkrabího. Na stole jsou v sezoně vzácné ukázky renesančního nádobí, sklenice, dochované zdobené příbory, umělecky zpracované ryté mísy, holby a dekorace. Vybavení se z tabulnice na zimu uklízí do klimatizovaného depozitáře. Zůstává zde jen pevný nábytek," přibližuje Troup.
Zámek Kratochvíle každoročně navštíví desetitisíce lidí. Takto vypadá v sezoně přípravna pokrmů.
Sálu prosvětlenému zlatavou barvou dodává na důstojnosti i podlaha, která podtrhuje slavnostní dojem. "Tady byly vyrobené repliky původní dlažby. Byly rekonstruovány podle dochovaných originálních dlaždic s dvoubarevným brokátovým vzorem. Zásadní restaurátorská obnova zámku trvala od roku 2002 do roku 2011. Čtyři roky byl restaurován plášť budovy. V dalších pěti letech byla kompletně obnovena vzácná štuková a malířská výzdoba interiérů vily. Roky po zpřístupnění nové trasy zámku přinesly zásadní zvýšení návštěvnosti," pochvaluje si kastelán a podotýká, že hned v první sezoně zámek navštívilo přibližně 40 tisíc lidí.
Sníh znamená starosti, nesmí se dotýkat zdí
Zámek, který je obepnutý vysokou ohradní zdí, předzámčím se sgrafitovou výzdobou a charakteristickou vstupní věží, mohou lidé navštívit od dubna do října.
"Ošetření na zimu zahajujeme koncem listopadu, potom nábytek přikrýváme. Příští rok začneme vše vracet nazpět na konci února, to trvá do posledního týdne března. Od konce března také startuje nový návštěvní provoz," upozorňuje kastelán.
Než ale přijde jaro, budou mít zaměstnanci zámku Kratochvíle napilno. "I sníh je důvodem ke starostem. Nechceme dopustit, aby se dotýkal zdí. Zmrzlý sníh narušuje omítky a jejich výzdobu degraduje. Naši zaměstnanci udržují přístupové cesty k zámku i vnitřní zahradní komunikace," shrnuje kastelán, když vstupuje do geometricky členěné zahrady.
Květiny jsou schované pod chvojím, aby nevymrzly. Jabloně řazené za sebou jsou holé. "Užitková zahrada měla sloužit k zásobování zámecké kuchyně. Byla tu ovocná štěpnice," komentuje kastelán. Obchází zámek a oceňuje architektonickou jedinečnost celého areálu.
"Návštěvníci znají Kratochvíli jako nádherně vyzdobený prostor, který dnes může směle působit jako škola renesance. Má to štěstí, že v průběhu její existence nedocházelo k zásadním stavebním úpravám, k míchání slohů. Takže je to opravdu jedinečná ukázka italské renesanční architektury, zahradní vily zasazené do krajiny jižních Čech. Jsem opravdu šťastný, že se tento vzácný zámecký komplex podařilo navrátit právě v této podobě," doplňuje s úsměvem kastelán.
