Jen výčet zranění trval soudním znalcům několik minut. Smrtelné bylo poranění mozku, které zřejmě způsobilo dupnutí na hlavu proti podlaze. Kromě toho měl zavražděný zlomenou většinu žeber, pohmožděné plíce.
Sám Vencour podíl na vraždě nepřiznává. Na policii nejdříve tvrdil, že si to Studený udělal sám. Prý domů přišel už zraněný. Chvíli seděl, pak vstal z gauče, spadl na zem a zemřel. U soudu potom Vencour výpověď změnil. Tvrdil, že se Studeným měl konflikt, dal mu několik facek, pak už si ovšem kvůli alkoholu a lékům nic nepamatuje.
Vraždě byla přítomná i Vencourova matka, jejíž přítel toho večera zemřel. Celou událost ovšem kvůli silné opilosti prospala.
U soudu vypovídala Vencourova tehdejší partnerka, která kromě něj byla jedinou svědkyní události. Za vraždou stál v podstatě banální důvod. Vencour posílal celý den Studeného pro alkohol. Ten jej vždy poslechl, ale když měl jít asi počtvrté pro rum, odmítl. Vencour jej pak zbil. Útok se později opakoval.
„Chytil ho za vlasy a fackoval ho. Pak ho hodil na zem. Byl rozčilený, kopal ho od pasu nahoru. Taky do hlavy. Na tu mu i šlápnul. Dupnul mu na hrudník,“ vypověděla Vencourova bývalá družka, která obžalovaného nazývala Miškou. „Určitě neměl úmysl ho zabít. Byla to jen náhoda,“ dodala s tím, že se mu snažila v násilí zabránit.
Atak podle ní skončil v okamžiku, když si všimli, že Studený leží nehnutě a z hlavy mu vytéká krev. Vencour pak zavolal záchranku.
Muž patrně umíral několik hodin
Podle soudních znalců se ale vše seběhlo poněkud jinak.
„Dobu umírání lze odhadnout až na několik hodin. Všechna zranění měla vitální reakci, to znamená, že krevní oběh fungoval,“ uvedl znalec František Vorel.
Podle psychologa Václava Šnorka je Vencour duševně nestabilní a impulzivní se sníženou sebekontrolou. „Ve vypjatých chvílích u něj postupně narůstá podrážděnost. Pokud takové podněty přetrvávají, prohlubuje se to, až ztratí sebekontrolu. To ústí v násilné jednání,“ vypověděl Šnorek.
„Recidiva je vysoce pravděpodobná. Šance na resocializaci je malá,“ dodal znalec. Nízká pravděpodobnost nápravy je daná tím, že agresivita je součástí Vencourovy osobnosti. A to se žádnou léčbou nezmění.
„V jeho osobnosti jsou ale i pozitivní záblesky. Například vztah k matce,“ vyzdvihl psycholog Šnorek. Jenže podle svědeckých výpovědí Vencour matku také často bil.
Výše trestu bude záviset na klasifikaci. Vencourovi hrozí 10 až 18 let. Pokud soud uzná, že se jednalo o vraždu spáchanou zvlášť zavrženíhodným způsobem, pak by sazba byla 15 až 20 let či výjimečný trest.
Postrach celé obce
Vencour byl podle všeho postrachem pro celé okolí. Lidem často vyhrožoval, že všechny pozabíjí, že je mu to jedno a rád vytahoval svůj nůž. „Byli věčně opilí. Celá vesnice se ho bála. Vykřikoval, že všechny zabije. Mlátil přítelkyni i svoji matku,“ vypověděla sousedka.
Vencour byl již několikrát za násilnou trestnou činnost odsouzen. V 35 letech nikdy pořádně nepracoval. Už jako mladistvý dostal deset měsíců za krádež a kuplířství. Později za to, že do obličeje kopal družku, dostal rok. Dále měl na svědomí ublížení na zdraví, loupež, nebezpečné vyhrožování a výtržnictví.
V souběhu s vraždou navíc soud v Táboře řeší i další Vencourovo násilné chování. V květnu loňského roku měl jedné ženě z Borotína ukrást zlatý přívěšek a mosazný hmoždíř. Tím jí pak udeřil do obličeje. Později ji sebral ještě mobil, hodinky, alkohol a starožitný dalekohled. Ve stejné době měl navíc zmlátit přítelkyni. I tu údajně kopal do hlavy. Okresní soud mu uložil 18měsíční trest, proti rozsudku se Vencour odvolal.
