Není proto škoda začít v předpremiéře až posledním dílem?
Škoda to je, protože diváci nemohou poznat všechny postavy, které už v tomto díle většinou dovršují dramatický oblouk. Ale kdybychom zase ukázali jen první díl, tak by byli ochuzeni o to finále, které sice znají, ale také očekávají.
Jak těžké pro vás bylo trilogii natočit?
Absolvovali jsme 62 natáčecích dní, při kterých jsme proputovali celé Čechy od Chebu přes Kutnou Horu až na hrad Švihov. Bylo to náročné kvůli cestování i množství herců. To od režiséra vyžaduje nejen nějaký lehký rukopis, ale i soustředěnost na pohodu štábu a celou organizační část.
Třetí díl trilogie Jan Hus měl předpremiéru v Husinci.
Vzpomenete si na nějakou veselou historku z natáčení?
I z těch důvodů, které jsem zmínil, si jich příliš mnoho nevybavím. Ale diváky by určitě zajímalo natáčení závěrečné scény na hranici, při které jsem se snažil, aby působila co nejvíce autenticky.
PRVNÍ DOJMY: Upálení Jana Husa. Matěj Hádek se dusí a sbor kvílí |
Čím jste takového efektu docílil?
Dnes divák předpokládá, že se vše točí trikovou technologií. Ale ti nejlepší říkají, že maximum toho, co je možné natočit, by se mělo točit bez triků. A je pravda, že digitální triky nemají neomezenou schopnost nahradit realitu. Takže jsem si vymyslel, že za dodržení bezpečnosti bude Matěj Hádek stát u sloupu při vzplanutí hranice co nejdéle, až kolik vydrží. A seskočí, až když to nebude snesitelné.
A on souhlasil?
To je právě rozdíl mezi dnešní hereckou generací a lidmi, kteří hráli ve Vávrově filmu (snímek Jan Hus z roku 1954). Dnes už jsou ochotni jít na dřeň nejen v tom, že umí perfektně prodat text, ale jsou schopni nasadit sami sebe. Proto jsem také nechtěl, aby si Hus jako u Vávry na hranici zpíval. Chtěl jsem spíše vyjádřit utrpení a bolest, kterou prožívá, stejnou bolest, jakou vytrpěl i Kristus na kříži.
