Komentované prohlídky poběží na libereckém nádraží až do 12. června. Ve všední dny od 8 do 18 hodin, o víkendu od 9 do 19 hodin.
Vlaky nesloužily jen k pouhému přesunu bojovníků. Součástí vlaku je i poštovna, obchod nebo kovářská dílna.
Lidé uvidí i vagon, který sloužil jako ošetřovna a nemocnice.
Většinou se zapřahal jen za lokomotivu, aby byl jeho pohyb z fronty do nemocnice rychlejší.
„Ve vlaku to drncalo mnohem víc než dnes, operace nebyly vůbec jednoduché,“ poznamenal průvodce oblečený do dobové uniformy.
Nechybí ani ubytovací vůz. Přístřeší mohl poskytnout až dvaceti vojákům. Vagonům vybaveným i kamínky se tehdy říkalo těplušky.
„V tuhých sibiřských mrazech měli vojáci dřevo pod palandami i na střeše. Byli obaleni dřevem, aby měli čím topit,“ vysvětlil průvodce.
Lidé mohou obdivovat také obrněný bojový vagon s několika kulomety a dělem. Zajímavostí je, že „pancíř“ obstarávají zdvojené stěny vysypané kamínky.
V četných vitrínkách jsou dobové předměty legionářů. Součásti zbraní nebo uniforem, nechybí ani vysvětlující panely.
Za zmínku stojí poštovní vagon a ukázka tiskové služby československých legií. Legionáři si vydávali vlastní časopisy nebo pohlednice.
Replika vlaku je zhotovena z rakousko-uherských vozů. Renovace začala na jaře 2013.
„Vozy dobově odpovídají. Nakoupili jsme je za cenu šrotu od Českých drah. Dva až tři měsíce trvala oprava jednoho vozu,“ přiblížil tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag.
„Předvést jen samotnou historii by bylo málo. Chceme mladé generaci ukázat, v čem dokázali roky žít naši legionáři. Měli místo na palandě, pušku, batoh, občas hlad, často jim byla zima. Přesto v tom žili a bojovali, protože věřili, že jejich země bude šťastná a samostatná,“ vysvětlil jednu z myšlenek vzniku repliky Legiovlaku 1. místopředseda Československé obce legionářské Jindřich Sitta.
Autoři myšlenky nechtěli jen připomenout zásluhy legionářů o vznik samostatného československého státu. Podle Jindřicha Sitty byl jeden z hlavních cílů probudit společnost.
„Aby si lidé položili otázku, jestli by něčeho takového dnes dokázali. Ostatně, základním krédem našich předků bylo, že prospěch vlasti byl nadřazen osobnímu prospěchu. Nejsem si zcela jist, zda je to dnes také tak.“
