Gymnazisté prostřednictvím deníků nahlížejí do jejich běžného života během jednoho z nejkrvavějších konfliktů 20. století.
Jedním z nich byl i pan Halbich. Jeho příběh se otevírá až v roce 1918, kdy už boje končí. To však pro něj nic neznamená. Patří totiž k československým legionářům, pro které se pobyt na bojišti protáhl. Hlavním nepřítelem už není Německo, ale bolševici, kteří brání legionářům v odchodu ze země. Během let 1918 až 1920 tak Halbich putuje po Rusku a bojuje s bolševiky o nadvládu nad Transsibiřskou magistrálou. Ta je totiž jedinou možností, jak se dostat z východoruských přístavů domů.
Příběh má šťastný konec - 7. června vyplouvá z Vladivostoku loď America, na níž je i pan Halbich. Jeho paměti končí v momentě, kdy vystupuje z lodi v italském Terstu. Je kousek od domova. To je jen jeden z příběhů, který zpracovala 18letá studentka Tereza Hůrská.
Vojáci z 1. světové války na východní frontě.
Společně s dalšími studenty vstoupila v roce 2012 do historického semináře, který založil učitel Vladimír Kojan. Jejich hlavním úkolem bylo hledání ztracených deníků, pohlednic či dopisů. „Snažili jsme se oslovovat známé i muzea. Hlavně jsem ale chtěl, aby se studenti ptali ve svých rodinách,“ uvádí Kojan.
Po získání pamětí žáci sepisovali jednotlivé příběhy a zaměřovali se především na každodenní život ve válce. Přes deníky mladí badatelé putovali s vojáky po evropských bojištích. Každá skupina se zaměřovala na něco jiného. „Máme ruskou, srbskou i italskou frontu a další témata, jako například letectví, kde jeden student bádá po stopách českých letců,“ vysvětluje Kojan.
Nebyli jen Švejkové
Několikaleté úsilí se studentům vyplatilo. Před několika týdny obdrželi Cenu učené společnosti. „Jde o prestižní ocenění profesorů a akademiků, které se zaměřuje i na středoškolskou mládež. Vítězná práce musí být odborná a také originální,“ uvádí Kojan.
Jeho skupina vytvořila sborník s názvem Nebyli jen Švejkové. „Chtěli jsme zdůraznit chrabrost vojáků, kteří, ač neradi, sloužili císaři pánu. To se nám, myslím, podařilo. Sborník má nyní přes 150 stránek a dál na něm pracujeme. Příští rok by práce měla vyvrcholit tečkou v podobě knižní verze,“ věří Kojan.
Zdaleka to však není jediné ocenění. Například již zmíněná Tereza Hůrská dokázala se svou prací zvítězit ve Středoškolské odborné činnosti a dostala se až do celostátního kola. Zaměřuje se na ruskou frontu. „Je mnohem zajímavější dozvídat se něco z historie tímhle způsobem, protože si všechny souvislosti mohu doložit konkrétním příběhem,“ vysvětluje studentka.
Součástí projektu ale není jen bádání, studenti také často vyrážejí na zahraniční cesty spojené s jejich prací. „Výsledkem úsilí jsou tři velké cesty. V roce 2013 jsme byli v Dolomitech. Boje v této oblasti zpracovává student Roman Jordán. Loni jsme navštívili partnerskou školu v Normandii a letos se nám snad podaří pomáhat při obnově pomníku 91. českobudějovického regimentu v Julských Alpách,“ říká Kojan.
Bádání, které se svou skupinou provádí, je součástí většího projektu. „Věnujeme se osudům obyčejných lidí ve 20. století. Dělali jsme například holokaust, tedy paměti lidí, kteří žijí v Izraeli, kolektivizaci nebo roky 1956 a 1968 ve vzpomínkách pamětníků a podobně,“ upřesnil Vladimír Kojan.
