„Triatlony všech distancí mě stále baví a pár hodin po dokončení posledního závodu se už vždy začínám těšit na další,“ říká Vabroušek na prahu nové sezony, kterou v pátek načne v izraelském Ejlatu na Isramanovi.
„Kombinace třech člověku nejbližších sportovních disciplín je nádherná,“ vyznává se rodák z Malenovic, který je i v 41 letech neomezený český vládce dlouhých triatlonů.
Byly chvilky, kdy už jste chtěl s ironmany seknout?
Zatím ne. Ne vždy se samozřejmě zadaří, ale z chyb se člověk má poučit. A kde jinde zjistit, zda poučení funguje, než v dalším závodě. Jakýkoli nezdar beru jen jako motivaci zapracovat na vylepšení. Řídím se tím celý život i mimo sport.
Odkud dolujete neutuchající energii pořád podstupovat triatlonovou dřinu?
Z běžného každodenního života doma se svými nejbližšími. Přestože jde o profesionální sport, který nás živí, vnímám ho stále především jako koníček.
Podle serveru tri226.de máte 79. umístění v nejlepší desítce závodů série Ironman, což je suverénní světový rekord. Ještě vás láká přidávat další?
Jakékoli statistiky moc neřeším. Je příjemné, když se nějaká objeví, ale hlavní motor k závodění to určitě není. Ale když se na to číslo teď tak dívám, tak stovka by určitě vypadala líp...
Do letošního itineráře ironmanů jste zařadil hodně závodů série Challenge. Proč vás teď tak lákají?
Po patnácti účastech na mistrovství světa na Havaji v řadě jsem se rozhodl zaměřit více na další závody. Především na ty nové a na ty, kde se mi v minulosti nejvíce líbilo. Právě v sérii Challenge teď vzniká hodně nových a skvělých závodů. Velmi se těšíme třeba na Challenge v italských Benátkách, kvůli které letos oželím i tradičního Czechmana v Pardubicích. Nejvíce se mi líbí závody, ze kterých si můžeme udělat příjemný rodinný výlet.
Jak dopadá srovnání série Challenge se seriálem Ironman?
Zabezpečení a prestiž jsou na podobné úrovni. Tratě jsou stejně dlouhé. Finanční odměny bývají vyšší spíše v závodech Challenge. A jednoznačně na nich panuje lepší atmosféra. Závody série Ironman se v posledních letech extrémně zkomercionalizovaly.
Počtvrté v řadě začínáte sezonu na Isramanovi. Co vás tam táhne?
Je to jedna z mých nejoblíbenějších destinací. Zdejší kombinace mimořádně kopcovité a větrné cyklistiky s klimatickými nároky je jedinečná. Plave se v Rudém moři, na úvod cyklistiky vyjedeme 1 200 metrů nad moře, kde panují teploty kolem nuly stupňů Celsia; letos předpověď slibuje dokonce minus dva. Pak z hor sbíháme na úvod maratonu do letoviska Ejlat, kde pálí slunce a teploty nezřídka přesahují třicítku. Čím těžší závod, tím více mne láká.
Prý máte s sebou v Izraeli soukromý fanklub z Otrokovic.
Skupinka fandů v čele s šéfem otrokovického půlmaratonu Michalem Petříkem se k nám přidala. Před závodem cestují a poznávají, v pátek budou naplno fandit. Je tady zhruba deset Čechů na startu, se kterými přicestovalo o něco více fanoušků. České vlajky se tady určitě neztratí!
Po maratonech na jižním a severním pólu si letos poprvé zkusíte legendární Marathon des Sables na Sahaře. Co si od toho extrémního podniku slibujete? Myslíte na výhru jako na pólech?
Mé tělo je určitě lépe stavěné na polární závody. I tak se ale pokusím na Saharu připravit co nejlépe. Afričanům, pro které je to už léta jednoznačný vrchol sezony, určitě stačit nebudu, ale o co nejlepší výsledek se poperu. Bude to v tolika ohledech nová zkušenost. Vše na týden včetně jídla a spacáku si neseme na zádech v batohu. Běží se šest etap, z nichž ta nejdelší má 93 kilometrů. Celý závod budeme odříznutí od kontaktu s civilizací, dubnový podnik pro 1 400 účastníků byl vyprodán dlouho dopředu. Moc se na to těším a v zasněžených kopcích kolem Zlína už běhám s aktuálně šest kilo těžkým batohem. Každý týden přidávám kilo až do cílových zhruba dvanácti.
Co říká rodina na tyhle extrémní akce? Nemají o vás trochu strach?
Trošku ano a to je myslím v pořádku. Mají už ale spoustu zkušeností s tím, že se vždy v pořádku vrátím, tak mi snad důvěřují.
