Je to dvacet let, kdy manželé Vladana a Miloň Terčovi založili u Otavy vyšší odbornou filmovou školu. O polovinu kratší dobu při ní funguje Filmová akademie Miroslava Ondříčka.
„Měřeno lidským věkem je to dorostenka, která se má ale čile ke svému rozvoji a jde usilovně a poctivě ke svému cíli být uznávanou vysokou školou hodnou jména svého patrona,“ říká rektor filmové akademie 71letý Gabriel Švejda.
Letos slaví vyšší odborná škola jubileum, 20 let od svého vzniku a akademie deset. Jak budete oslavovat?
Určitě tak, abychom mohli oslovit co nejvíce absolventů. Moc se mi líbí nápad olomoucké univerzity, která zve bývalé studenty na stříbrnou promoci. Něco podobného bychom mohli udělat také. V domě U Koulí plánujeme reminiscenci absolventských filmů. Máme je archivované na analogu, ale zdigitalizovali bychom je. Chceme vzpomínat pracovně. Oslavy budou také spojené s Mezinárodním festivalem studentských filmů. Jak přesně bude vše vypadat, záleží hlavně na zřizovateli, panu Miloni Terčovi, VOŠka je jeho srdeční záležitost.
Kvůli finanční náročnosti filmového festivalu se mluvilo o tom, že se už možná konat nebude. Takže se mohou návštěvníci těšit v říjnu na další ročník?
Mezinárodní festival studentských filmů je hrdá, ale začíná být i smutná stránka naší školy. Na 15. ročníku soutěžily filmy z 52 zemí, to je úžasné. Ale zachovat tuto tradici a dotáhnout akci do kvalitní formy je těžké. Jak už to v současné době bývá, začínají se objevovat problémy s granty, dotacemi. Letošní 16. ročník tak na devadesát procent bude, ale ve finančně zeštíhlené podobě.
Gabriel ŠvejdaNarodil se 28. září 1944 v Českých Budějovicích. V roce 1969 promoval na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde absolvoval i postgraduální studium. V roce 1996 byl jmenován vedoucím českého národního organizačního centra katedry UNESCO IRRIE. V roce 2002 inauguroval jako první profesor evropského oboru Education Technology se zaměřením na mediální komunikace a drží i titul Honoris Causa za celoživotní zásluhy v tomto oboru. Od loňského roku je rektorem FAMO v Písku. |
Je doba přijímacích zkoušek. Hlásí se k vám hodně studentů?
Studenti se hlásí přiměřeně. Jsme ale umělecká a dost výběrová škola, a tak nemůžeme přijmout všechny uchazeče. Je nám to docela líto. Stává se, že se k nám hlásí studenti z jiných vyšších odborných škol mediálního zaměření, publicistiky, žurnalistiky. Jsou to mnohdy lidé, kteří umí psát, mohli by studovat například scenáristiku. Jenže jim chybí základ uměno-vědných disciplín. Snažíme se je přesvědčit, že i když neuspěli u zkoušek na FAMO, mohou nastoupit znovu na vyšší odbornou školu, kterou máme u sebe. Je to pro ně takový vyrovnávací ročník, během kterého si znalosti doplní. Vyšší odborná škola je na srovnatelné úrovni s akademií, takže to určitě není krok zpět.
Co studenty na filmové škole láká nejvíc?
Myslím, že jsou to osobnosti, které u nás vyučují. Například na režii máme mistra Jakubiska a jeho žena Deana vyučuje produkci. Ateliér kamery vede režisér F. A. Brabec. Rétoriku učí Jan Přeučil a mnoho dalších. Jsou to lidé, kteří své řemeslo opravdu umí. Máme na škole téměř 60 externích učitelů. Studenti také pochopili, že u nás se dělá opravdové řemeslo, film, jak má být. Máme sice špičkové vybavení, současně se ale učí jako jedni z mála vedle moderní počítačové ještě okénkovou animaci, aby věděli něco o historii filmu. To mě těší, stejně jako to, že se můžeme pyšnit tím, že máme nulovou nezaměstnanost absolventů.
Současní studenti točí podle rektora Švejdy hodně pesimistické filmy, kde se často objevují rodinné i vztahové problémy a drogy.
Poslední dva roky poznamenaly školu dvě smutné události. Loni zemřel její patron a český kameraman světového renomé Miroslav Ondříček, letos bývalý rektor a uznávaný filmový architekt Jindřich Goetz. Jak na tyto osobnosti vzpomínáte?
Škola má hodně právě ze svého patrona Miroslava Ondříčka. Byl to úžasný člověk, který měl velké pochopení, smysl pro humor a současně velmi vysoké nároky. To samé mohu říct o panu Goetzovi. Pro filmovou akademii byl přínosem nejen svými výkony v oblasti filmu, ale i kontakty, díky kterým se například mohou studenti seznámit s řemeslem přímo v barrandovských ateliérech. Připomeneme si ho určitě na festivalu studentských filmů.
Už několik let vítězí vaši studenti v Noci filmových nadějí. Zanechávají za sebou i studenty pražské FAMU. Úspěchy mají i v jiných soutěžích, na festivalech, v anketách. Je mezi školami rivalita?
Všeobecně se říká, že pražské FAMU konkurujeme, ale není to tak. Vyhráli jsme sice teď čtvrtým rokem první tři ceny V noci filmových nadějí, to je ale náhoda. Příště to může být úplně jinak. Úspěchy nás těší, zároveň zavazují k další kreativní společné práci při výchově a vzdělání mladých a nadějných filmařů. Co mě mrzí, je fakt, že když v Písku řeknete pojem filmová škola, lidé si ho spojují s Čimelicemi. Bývala tam výborná škola na úrovni, ale jejím hlavním smyslem byla technická podpora filmu té doby. FAMO je trochu jiná.
Jaké žánry studenti v současné době nejčastěji natáčejí?
Točí hodně pesimistické filmy, kde se často objevují rodinné a vztahové problémy, drogy. I filmově je to hodně tmavé. Nevím, čím to je, ale mám z toho hodně stísněný pocit. A během let se to stupňuje. Dřív dělali více gagy, vtipné věci. Pořád jsou ale hezké třeba animace pro děti.
Co tedy podle vás vyžaduje dnešní divák?
Není to už jen o zábavě. Diváci jsou hloubavější. Začali si více vybírat, nacházejí si znovu cestu do kin, jak nasvědčují některé poslední filmy. Český film má určitě budoucnost a jsem na něj hrdý. Jen bych řekl, že by chtělo ubrat na vše doprovázejícím pesimismu i lehce kostrbatých přisprostlých příbězích. Aby si divák odpočinul od televizních seriálů a viděl ucelený příběh, nad kterým by mohl bádat. Osobně jsem rád, že jsem zažil 60. a 70. léta, kdy v každém městě bylo několik kin oproti dnešku, kdy přežívá jedno. Těšili jsme se týden do kina, stály se fronty na vstupenky, cestou do kina jsme pak potkávali party, které už šly z filmu a ještě byly plné dojmů, o to víc jsme se tam těšili.
Jste pravidelným návštěvníkem kina pořád?
Přiznávám, že nejsem pravidelným návštěvníkem premiér. S věkem trochu kloužu po historických souvislostech, ale těším se na každý nový film. Baví mě snímky mladých tvůrců, třeba Vojty Kotka, Jiřího Mádla. Zaujmou nejen mladou generaci. Když vidím v televizi nebo v kině film našich studentů, jsem hrdý na ně i na to, že se naší škole daří. Moc bych jí přál, aby vydržela, prosperovala a zároveň si zachovala vysoce umělecký statut.
