Luňáka, který téměř nereagoval na žádné podněty, našel chalupář Tomáš Laubr v sobotu po silné bouřce. Noc na neděli přečkal dravec v místní hospodě pod stolem v papírové krabici vystlané slámou a ráno už se na něj přijel podívat šéf plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň, kterému místní lidé zatelefonovali.
Domnívali se, že dravec nejspíš uhyne. „Mysleli jsme, že je po něm. Byl takovej nějakej divnej,“ řekl Petr Hlous, který se záchranou luňáka pomáhal také.
Jenže Karel Makoň vysvětlil, že když se luňáci cítí ohrožení a nemohou uletět, tak předstírají mrtvé. Dravce prohlédl a zjistil, že mu nic nechybí, ani není zraněný, pouze je pořád dost mokrý.
Tak přišlo na řadu sušení fénem, které luňákovi výrazně zkrátilo čekání na sluníčko a oschnutí.
Dravce po okroužkování vrátili do přírody
„Když bylo peří suché, navrhl jsem luňáka okroužkovat a vypustit na místě nálezu, protože v okolí má určitě samici s mláďaty,“ řekl Makoň.
Tomáš Laubr tedy luňáka na místě nálezu položil na zem, popošel dva kroky vzad a bezvládně ležící dravec najednou vyskočil, zamával křídly a vzlétl.
„Udělal na obloze jedno kolečko na rozloučenou a usedl si přerovnat vyfoukané peří na strom nedalekého remízu,“ popsal konec příběhu Makoň.
Teď už je podle něj na samotném luňákovi, aby se docela vzpamatoval, protože přece jen letěl trošku těžkopádněji. Rozhýbe se nejspíš při lovi hrabošů a sběru potravy, protože nyní v období hnízdění udělá vše pro to, aby zabezpečil rodinu.
