„Česko leží v mírném klimatickém pásmu, kde jsou tyto jevy normální. Každé léto přichází období s tlakovou níží, která přináší studený a vlhký vzduch. Před týdnem bylo sucho, teď se to jen vyrovnává. Není důvod k žádné panice,“ uklidňuje pozorovatelka počasí na libereckém letišti Eva Sováčková.
Podle ní je Liberecký kraj zasažen masou studeného vzduchu proudícího k nám ze Skandinávie a Polska.
„Za 24 hodin napršelo 28,5 milimetru srážek. Není to žádný extrém. Spíš se nám potvrzuje fakt, že Liberec už dávno není nočníkem republiky, jak se kdysi tvrdívalo. Srážek v několikaletém horizontu spíš ubylo,“ tvrdí pozorovatelka.
Sováčková sleduje počasí 15 let. Za tu dobu vypozorovala, že mnohem víc než počasí se mění lidská paměť.
„Řekněme, že člověk žije průměrně 80 let. To je ale příliš krátký časový úsek na to, abychom o počasí dělali nějaké závěry. Přesto lidé s oblibou tvrdívají, že takové počasí nepamatují. Jak by také mohli? Pro přírodu je století zanedbatelná doba. Počasí se spíše mění v krátkodobých cyklech, kdy je jednou sušší léto, příště zase deštivé, jenže to vůbec o ničem klimatickém nevypovídá. Počasí je živý a pohyblivý organismus,“ myslí si Sováčková.
Nejdéle sloužící meteorolog v Česku je z Hejnic
Stejný názor má i Miroslav Jech z Hejnic, nejdéle sloužící meteorolog v Česku. Už 56 let obsluhuje meteostanici na své zahradě a vede si přesnou statistiku, kolik kdy napršelo. A letošní červenec se podle něj rozhodně nevymyká.
„Volají mi sem domů lidé, co bydlí u řeky. Mají strach, co bude. Uklidňuji je, že se nic neděje. Není třeba dělat závěry, že je zle. Déšť k červenci patří, je to každoročně opakující se situace,“ míní Jech.
Nejvíce srážek podle něj spadlo v Hejnicích v roce 2011, kdy v celém červenci napršelo bezmála 400 milimetrů. „Tehdy ve třech dnech po sobě, 20. až 23. července napršelo 185 litrů na metr čtverečný,“ zmiňuje Jech.
Dalším srážkově bohatými roky byly na Hejnicku 1981 a 1997. „V roce 1997 spadlo 18. června 61 milimetrů srážek. Dnes, ve čtvrtek 14. července 2016, mám od rána do odpoledne naměřeno jen kolem dvaceti milimetrů,“ uklidňuje meteorolog.
Naopak nejsušším červencem byl ten v roce 2006, kdy z nebe spadlo pouze 18 milimetrů vody. Co to dokazuje? Že červenec má rád extrémy - suché i ty mokré.
Nejextrémnější je Jizerka
Pokud bychom chtěli najít místo nejextrémnějších výkyvů počasí, museli bychom navštívit osadu Jizerka. Zde bylo ve čtvrtek jen deset stupňů nad nulou. Teplotní rekordy už desítky let sleduje zdejší majitel penzionů a amatérský meteorolog Ondřej Duda. Podle něj neznamená takové počasí vůbec nic.
„Každý rok je jiný. Já sám už to ani neregistruji. Třeba už jsem si zvykl, že není měsíc, aby v něm nebyl alespoň jeden den s ranními mrazíky,“ směje se Duda.
Ostatně, už slavný literát a pedagog Bohuslav Balbín vysekl Jizerským horám poklonu, když kdysi prohlásil: „Tam v údolí, kde Jizera vzniká, mi ukazovali sníh starý 16 let.“
Na jeho slova si na Jizerce možná vzpomněli minulý týden, kdy tu teploty spadly v noci pod nulu. Zde ale nic neobvyklého. „Spíš pozoruji, že se otepluje. Ale to nemá s přírodou nic společného, za to může zejména člověka a jeho přetváření krajiny,“ zamýšlí se Duda.
To, že výkyvy počasí způsobují lokální problémy, jako jsou sucha nebo povodně, je i podle Evy Sováčkové dáno nikoliv počasím, ale vlivem člověka. „Důsledky výkyvů počasí jsou dnes bohužel horší. Zavinili to lidé, když dovolili úbytek orné půdy, když nechali města rozrůst,“ varuje.
Jak meteorologové ve shodě dodávají, na hodnocení počasí se ke škodě všech mnohem víc podepisuje lidská nálada, než tvrdá fakta. Ta totiž, na rozdíl od čísel, podléhá emocím.
