Vrak autobusu u vltavské cyklostezky zůstává trnem v oku budějovickému magistrátu. Městu se nepovedlo najít žádný právní nástroj, jak donutit majitele starý vůz odstranit. Náměstek primátora Petr Holický připouští, že městu nakonec možná nezbude, než pozemky odkoupit. A majitelé parcel si tak přijdou k zajímavému zisku.
„Jednání jsou na začátku. Ten případ je strašně komplikovaný, majitelé se snažili opakovaně s městem dohodnout. Chtěli to odprodat, byla tam snaha o nějaký projekt, kde chtěli, aby na něm participovalo město. Ukázalo se ale, že ten záměr neodpovídá územnímu plánu. Obvykle se developer, který má snahu něco dělat, snaží projekt přizpůsobit, oni na to šli poněkud jinak,“ řekl náměstek Petr Holický (ANO).
S Vladimírem Rybákem jednal již na jaře, ovšem bez konkrétního výsledku. Magistrát kontakt obnovil v okamžiku, kdy bratři před pár týdny na pozemek umístili starou karosu. A následně i auto. To ovšem za pár dní opět zmizelo.
„Byli jsme pozváni na radnici a řekli jsme, že po dobu těchto jednání tam nic dalšího, co jsme měli v plánu, vozit nebudeme. Jednání jsou tvrdá, ale jsem mírně optimistický, že by to mohlo dopadnout dobře,“ uvedl Vladimír Rybák, jeden z majitelů pozemku.
Město nemá moc možností
Tímto způsobem město bratři tlačí ke zdi. „Je to hodně citlivá záležitost, v současné chvíli bych nerad jednotlivé kroky komentoval. My musíme velice pečlivě zvažovat, co lze a co nelze,“ naznačil Holický.
Faktem je, že město s autobusem nic nezmůže. „Když se budeme snažit více tlačit, oni nás budou tlačit majetkově. Je to dvousečné. Těžko se jedná. Musíme zaujmout pevné postoje, což jsme udělali. Není vyloučená cesta, že skutečně dojde k tomu, že odkoupíme pozemky. Bude se o tom určitě jednat v orgánech města,“ dodal náměstek.
Bratři se minimálně dvakrát pokoušeli pozemek spolu s několika dalšími v lokalitě prodat. Celkem je to přes osm tisíc metrů čtverečních. Nejprve za 8,1 milionu, později za 6,5 milionu korun. V obou případech radní města návrh neschválili.
Kolik by nyní bratři po městu požadovali, ať už při prodeji, nebo při pronájmu, není jasné. Argumentují tím, že měli s prostorem určité záměry a změnou územního plánu jim je město zhatilo.
„Podle nás nelze udělat majiteli z pozemku veřejný prostor, aniž by se s ním veřejnost vyrovnala. To je de facto vyvlastnění. Pokud tam město veřejnou zeleň chce, musí se s majitelem přece vyrovnat. Chceme zpětně dva roky nájmu a také to, aby soud stanovil výši nájemného,“ řekl Vladimír Rybák.
MF DNES ovšem zjistila, že územní plán dotčené pozemky v podstatě neovlivnil. Od roku 1986 je zastavitelnost území totožná. A Vladimír Rybák parcely koupil až v roce 1997. To, že je tento argument lichý, potvrdil i náměstek Holický. Podle něj regulativa území omezují stále stejně.
„Je to pořád stejné, pruh okolo hlavní komunikace je zastavitelný a zbytek je blokovaný jako zeleň nebo rekreační území se zelení. Je tam dokonce biokoridor, který vede až na Hlubokou,“ zdůraznil.
Soudy se táhly roky
Okolnosti samotného nákupu pozemků v roce 1997 byly podezřelé. Několik let je řešily soudy a Vladimíru Rybákovi hrozilo osm let vězení za podvod. Celá věc začala v dubnu 1997, kdy si Rybák s chotí koupili od Marie H. pozemek o rozloze 8 260 metrů čtverečních, a to za rovný milion korun. S tím, že kupující zaplatí 50 tisíc jako zálohu a zbytek doplatí do dvou let.
Splácení bylo dost podivné. Po pár desítkách tisíc, i po pěti tisících. Původní majitelka dostala poslední peníze skoro až po třech letech. Největší splátky měly být v červenci 1997 a v květnu 1998, kdy měla Marie H. dostat celkem 671 tisíc. A údajně je nedostala.
Přestože na to Rybák měl písemný doklad, obžaloba tvrdila, že k žádnému předání peněz nedošlo. Prodávající podle ní byla uvedena v omyl a netušila, že podpis pod dokumentem potvrzuje, že přijímá takový obnos peněz. Podle starší ženy jí Rybák řekl, že podepisuje prohlášení, že na jejím pozemku není žádné břemeno.
„Tento falešný text jí před podpisem obviněný Vladimír Rybák předestřel, a jelikož mu plně důvěřovala a neměla při sobě brýle na čtení, jeho skutečný obsah nekontrolovala a bez dalšího jej před úřednicí Městského úřadu v Písku podepsala,“ stojí v obžalobě z roku 2001.
Soudy se táhly roky. Okresní soud Rybáka zprostil, ale odvolací krajský případ vrátil k projednání a upozornil na vážné nedostatky.
„V Odůvodnění napadeného rozsudku není ani zmínka o tom, že poškozená Marie H. smlouvou ze dne 1. 4. 1997 prodala nemovitosti o výměře 8 260 metrů čtverečních za částku jeden milion korun, což je zhruba 230 korun za metr, a obžalovaný tytéž nemovitosti hodlal prodat zhruba po jednom a půl roce za částku 1 600 korun za metr čtvereční,“ podivoval se v rozsudku soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Jan Bláha.
Soudní znalci ukazovali na to, že Marie H. měla problémy s počítáním a u větších částek toho téměř nebyla schopná. Případ se vrátil k okresnímu soudu, ten obžalovaného opět osvobodil a následně krajský zase vrátil. Třetí osvobozující rozsudek už krajský soud pak potvrdil a Vladimír Rybák byl pravomocně očištěn.
