Dal jste si nějaké novoroční předsevzetí?
Před několika lety jsem si dal velké předsevzetí, že si žádná dávat nebudu. Pro mě 31. prosinec není žádným přelomem. Je to možnost zastavit se a ohlédnout se, co se nám povedlo, ale rozhodně ne příležitost dávat si velkolepá předsevzetí - budu-li na sobě chtít něco změnit, mohu to udělat v průběhu roku.
Jaké jste měl Vánoce? Klidné, nebo pracovní?
Svátky jsem trávil jako každý rok. 23. prosince jsem odjel z kanceláře dřív a vyrazil do Nové Bystřice, kde jsem stále zastupitelem. Vždycky se tam potkáváme s bývalým a současným starostou a dalšími lidmi, povídáme si, navštívíme několik spolků. Je to milá předvánoční tradice. Pak už vypínám mobil a práci věším na hřebík. Není to tak, že bych ležel u televize a sledoval pohádky, snažím se být k ruce při přípravách štědrovečerní tabule a následně prožít a přežít ty dva dny. Je to taková příjemná hektika, hodně chodíme po návštěvách.
Určitě se přitom dostanete na hodnocení uplynulého roku. Jaký byl?
Nebyl to nějak výjimečný rok a chce se mi říct i zaplaťpánbůh. Protože to by mohlo znamenat i špatné zprávy, že se něco stalo třeba v rodině. Byl to standardní rok, rok několika vítězství a několika proher. Což je normální.
Za vítězství se dá určitě považovat váš úspěch v krajských volbách.
Jistě, to člověka potěší. Na druhou stranu není to něco, abych kvůli tomu týden slavil, nechal se plácat po ramenou a poslouchal, jaký jsem borec. Nepodceňuji to, ale ani nepřeceňuji.
Funguje nová koalice tak, jak jste si představoval? Začátek nebyl asi ideální.
Nechci se nad kolegy vyvyšovat, ale už jsem něco v politice zažil. Proto se z některých situací nehroutím, ani je nepřeceňuji. Ne vždy znamená podaná ruka souhlas a záruku toho, že ty věci tak půjdou. Jsem rád, že jsme koalici vytvořili, a věřím, že společně budeme nějaký čas pracovat - nevím, jestli to budou čtyři roky, nebo jen pár měsíců. To neví nikdo. Koalice funguje, žádné podrazy ani zákulisní jednání se nekonají. Myslím, že pokud jednotlivé subjekty odolají větrům, které se nás budou snažit od sebe dostat, měla by spolupráce fungovat dobře. Tím mám na mysli ODS a Martina Kubu, který to pořád zkouší.
Co se z vašeho pohledu zásadního v jižních Čechách stane v letošním roce?
Z hlediska dopravy se otevře úsek dálnice Borek - Úsilné. Máme v rozpočtu přes půl miliardy na opravy silnic, dokončíme Švehlův most v Táboře, budeme dělat další mostovky. Co se týče nemocnic, začneme stavět pavilon v Českém Krumlově, získali jsme 600 milionů na přístrojové vybavení nemocnic. Těch věcí je celá řada.
Po volbách jste říkal, že by jižním Čechám slušel velký projekt ve stylu Kaplického Rejnoka. Teď to vypadá, že se možná bude stavět spíš v Praze.
Rejnok neuplave. Sešel jsem se s panem Kazilem a jeho kolegy. Vlastníkem projektu je Jihočeská společnost přátel hudby. Pokud by ho Praha chtěla, musela by ho koupit a pan Kazil řekl, že ho neprodá. Současně mi řekl, a to bylo poprvé, co jsem to od něj slyšel, že žádný soukromý investor není a nebude. Ten projekt si na sebe zkrátka nevydělá. Mně by se taková stavba v Budějovicích líbila, byl bych připraven hlasovat pro to, aby Jihočeský kraj na ni peníze dal, protože je to věc, která může jižní Čechy někam katapultovat.
Čili by se Rejnok stavěl výhradně z veřejných peněz?
Je potřeba, aby se do toho zapojil i magistrát Budějovic a nějaký milion do toho taky dát. Umím si představit, že by se to financovalo z evropských, krajských, městských i státních peněz skrz ministerstva pro místní rozvoj a kulturu. Ale druhá věc je provozování. Pokud by do toho kraj dával prostředky, musíme vědět, kdo by to provozoval a že nebudeme doplácet každý rok. Pokud nám tohle nikdo nemůže garantovat, pojďme se bavit třeba o nějaké multifunkční aréně na výstavišti, která bude plně vyhovovat organizátorům nejrůznějších akcí.
Kolik by kraj mohl na Rejnoka podle vás dát? Mluví se o ceně kolem 1,5 miliardy korun.
Peníze nejsou takový problém. Podívejte se, kolik jsme dali do Zanádražky - ta stála 800 až 900 milionů. Kraj by to unesl. Ve dvou ve třech letech.
Výkladní skříní krajů bývají i profesionální sportovní celky. V jižních Čechách se ovšem nehraje nejvyšší soutěž ani ve fotbale, ani v hokeji. Neuvažujete o podpoře?
Chceme více podporovat profi sport. Generální ředitel hokejového Motoru Stanislav Bednařík má nyní za úkol připravit ve spolupráci se sportovní komisí rady kraje návrh na procentuální rozdělení případných finančních prostředků zkraje mezi vrcholové oddíly. Ty totiž reprezentují kraj. Na letošní rok jsme vyčlenili částku deset milionů korun. Musíme ale připravit pravidla pro čerpání peněz. Samozřejmě se ta částka může i zvýšit.
Jak to vypadá s letištěm? Začne slibovaná modernizace?
Čekali jsme dva nebo tři měsíce na vyjádření slovenského ministerstva obrany, kterým jsme si chtěli potvrdit, zda jeden z uchazečů o zakázku dodal správné reference. Teď to půjde do další fáze a dojde zřejmě k vyloučení jednoho z uchazečů právě proto, že ta reference nebyla tak, jak uváděl v čestném prohlášení.
Pokud se ale odvolá, tak to bude další skluz, ne?
Ano, ale věřím, že pokud toho využijí, rozhodne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rychle. Pokud by všechno šlo ideálně, tak do dvou měsíců můžeme mít smlouvu k podepsání a můžeme předat stavbu. Všechno je připravené, pak je 18 měsíců na dokončení.
Od 1. ledna zajišťuje leteckou záchranku v jižních Čechách armáda z letiště v Bechyni. Premiér Sobotka uvedl, že by vrtulníky mohly startovat brzy opět z letiště v Plané u Budějovic, kam kraj investoval desítky milionů. Dá se to očekávat třeba ještě letos?
Přesunuli jsme záchranáře z Hosína do moderních prostor v Plané, a pak přišlo naprosto nesystémové a nepochopitelné rozhodnutí vlády, které nás vrátilo o 20 let zpátky. Místo malých, pohyblivých a lehčích vrtulníků, které jsou pro podmínky střední Evropy plně dostačující, nasazujeme těžké vojenské stroje, které se hodí spíše do podmínek Sibiře nebo Středního východu. Nezlobím se na armádu, dostala to rozkazem a jsem si jistý, že to zvládne. Ale armáda se má věnovat jiným věcem. Jediná správná cesta je jednotná státní organizace, která nakoupí nové vrtulníky a bude lidem ze zdravotního pojištění garantovat, že je vrtulník nabere a dopraví do nejbližšího traumacentra. A musíme se bavit o tom, kdy by tohle mohlo přijít na řadu. Premiér Sobotka nám slíbil, že by to mohlo do roka být.
Je to reálné?
Jde o to, formálně vytvořit organizaci, což lze udělat rychle. Pak se musí nakoupit vrtulníky. A nakonec v krajích, kde leteckou záchranku zajišťuje stát, to lze udělat ze dne na den, protože to přejde ze státu na stát. Zdůrazňuji ovšem, že současná situace nebude mít na pacienty vliv. Někdo ale bude muset přijmout odpovědnost za to, že Alfa-Helicopter létala za 50 milionů ročně, armáda to bude dělat za 130 milionů.
Sociální demokracii patrně nečeká klidný rok, strana bude volit předsedu, na podzim budou parlamentní volby. Jste optimista?
Žádnou politickou stranu nečeká klidný rok. Já jsem realista, odmítám se vznášet na optimistickém obláčku a čekat, že to nějak dopadne. To mě nebaví. Vadí mi ta apatie, která ve straně je. Nevím, jestli je to rezignace, že stejně padáme a že nás ten Babiš stejně porazí, nebo jestli vládne dojem, že vyhrajeme, a není potřeba se vybuzovat, protože už jsme vybuzení. Ale to mi nepřipadá, ta apatie tam prorůstá vším.
Co dělá sociální demokracie špatně?
Žijeme v dobré době, lidem se daří, vláda se snaží, neprovází ji skandály, tak proč hlavní straně ve vládě lidé nevěří? Asi neumíme říct, že se nám žije dobře, neumíme se přiznat k tomu, že ne všechno se nám povedlo, ale budeme to chtít zlepšit. Andrej Babiš a lidi kolem něj umějí pojmenovat věci, zaujmout. Je naše chyba, že to neumíme. Mluvíme jazykem, kterému lidé nerozumějí. Náš premiér je vzdělaný, ale když ho posloucháte třeba v nějaké debatě, tak po pěti minutách spíte. Přitom mluví chytře. Babiš mluví úplně jinak, sem tam to proloží jadrnějším slovem a lidé mu to i odpustí. Umí udeřit hřebík na hlavičku. Což umí i Miloš Zeman.
Na závěr: Co byste přál Jihočechům do dalšího roku?
Nadhled. Někdy mám pocit, že jsme v zajetí našeho rybníčku, nimráme se v detailech, řešíme nesmysly a uniká nám něco, co je důležité. Za těch osm let, co jsem v tomhle křesle, jsme udělali spoustu věcí. Často to byly bezesné noci, nervy. A pak si uvědomíte, že kvůli tomu zanedbáváte své zdraví, rodinu. Já vím, že za to jsem placený a dělat to musím, ale někdy to člověk strašně prožívá a zbytečně reaguje na to, že vás někdo kritizuje a podobně. Nad to se člověk musí povznést.
